Skupina nonkonformních studentů Střední umělecké průmyslové školy v Košicích na jaře 1977 uspořádala velkou skupinovou multižánrovou výstavu. Poezie, fotografie, kresba, malba, socha, plastika tvořily dohromady neobyčejně intenzivní proud svobodné kreativity. Euforická atmosféra po zahájení výstavy nedlouho po zveřejnění Charty 77 však měla velmi krátké trvaní.
Kniha se věnuje pronásledování katolické církve komunistickým režimem v Československu a jedné ze vzniklých forem reakcí na tuto situaci. Autorka analyzuje mimořádné pravomoci, které poskytl Apoštolský stolec místní církvi,.
Publikace přibližuje průběh rasové perzekuce Romů a Sintů na našem území za druhé světové války, její společenské předpoklady a konkrétní aktéry, pachatele i oběti. Zabývá se fungováním protektorátních koncentračních táborů a hromadnými transporty do vyhlazovacích táborů.
Existovaly v období státního socialismu v Československu stávky? Souhlasili tehdejší zaměstnanci průmyslu s vládní politikou? Byli dělníci úspěšní v prosazování svých mzdových a sociálních požadavků? A jakým způsobem jejich tlak ovlivňoval celkovou společenskou a politickou realitu?
Katyňský masakr 22 000 polských válečných zajatců byl spáchán v naprostém utajení v dubnu a květnu 1940 na přímý Stalinův rozkaz. Po dobu téměř 50 let Sověti udržovali fikci, že Katyň byla nacistickým zvěrstvem. Tuto lež oficiálně nezpochybnily ani západní vlády. Kniha Přežít Katyň dokumentuje a komentuje zatvrzelé a zoufalé hledání odpovědí, které trvalo desítky let, a zaměřuje se na osudy těch, kteří byli v největším ohrožení.
Kam zmizeli v době totality z veřejného života v Československu řeholníci ? Proč komunistickému režimu tito nenápadní muži v hábitech tolik vadili? Odpovědi přináší tato kniha.
Kniha se zabývá dějinami českého a československého ministerstva zemědělství v letech 1938–1989. Nabízí nový pohled na činnost a působení úřadu v době druhé republiky, nacistické okupace a třetí republiky a přináší první zpracování dějin ministerstva v období komunistické diktatury.
Kniha se věnuje dějinám katolické církve v Československu po druhé světové válce, kdy církev, podobně jako celá společnost, stála před klíčovými otázkami.
Václav Havel ve svém eseji o Františku Krieglovi v roce 1988 napsal, že by jednou měla vzniknout kniha, díky níž by lidé pochopili, že tu byli dokonce i komunističtí politikové, kteří byli normálními čestnými a statečnými lidmi, byť třeba tragického osudu. Právě taková je nová monografie, díky které má širší veřejnost poprvé možnost poznat v celistvosti nejednoznačný příběh muže, jenž je stále pokládán dílem za hrdinu a dílem za padoucha.
Kniha Fízl je něco mezi esejem, historiografickou prací a beletrií, přechází volně z jednoho žánru do druhého a zároveň je i překračuje. Práce sice vychází z materiálů, které produkovala komunistická tajná policie, nepracuje s nimi ale způsobem, jaký používá historiografie – není svázána nějakou metodologií, ale jsou v ní i postupy běžné v literatuře.
