Kam zmizeli v době totality z veřejného života v Československu řeholníci a proč bylo možné je i nadále potkávat např. na ulicích polských měst? Jak se stali z dříve respektovaných teologů, filozofů a učitelů špioni Vatikánu a velezrádci? Proč komunistickému režimu tito nenápadní muži v hábitech tolik vadili? Jak naložil komunistický stát s budovami klášterů a jejich vybavením? Na tyto a podobné otázky odpovídá předkládaná publikace.

Kniha se zabývá dějinami českého a československého ministerstva zemědělství v letech 1938–1989. Nabízí nový pohled na činnost a působení úřadu v době druhé republiky, nacistické okupace a třetí republiky a přináší první zpracování dějin ministerstva v období komunistické diktatury. Věnuje se podrobně organizační struktuře úřadu a popisuje činnost jeho složek. Je příspěvkem k dějinám státní správy a také k historii zemědělství. Rozebírá všechny hlavní procesy, které v českém a československém zemědělství ve vymezeném období probíhaly, jelikož je ministerstvo řídilo nebo zásadně ovlivňovalo.

Kniha se věnuje dějinám katolické církve v Československu po druhé světové válce, kdy církev, podobně jako celá společnost, stála před klíčovými otázkami: Jakým směrem se bude naše země po porážce nacismu v roce 1945 ubírat? Bude její systém demokratický, nebo ne? A co můžeme čekat od komunistů? Každý měl vlastní představu a katolická církev, k níž se tehdy stále hlásila většina obyvatel země, jen velmi obtížně nacházela své místo v nové společnosti. Po tři roky trvajícím hledání přišel únor 1948… Dějiny tohoto trojletí autor zasazuje do historického kontextu rozpadu Československa v předvečer druhé světové války, doby válečného konfliktu a nacistické okupace.

Václav Havel ve svém eseji o Františku Krieglovi v roce 1988 napsal, že by jednou měla vzniknout kniha, díky níž by lidé pochopili, že tu byli dokonce i komunističtí politikové, kteří byli normálními čestnými a statečnými lidmi, byť třeba tragického osudu. Právě taková je nová monografie, díky které má širší veřejnost poprvé možnost poznat v celistvosti nejednoznačný příběh muže, jenž je stále pokládán dílem za hrdinu a dílem za padoucha.

Kniha Fízl je něco mezi esejem, historiografickou prací a beletrií, přechází volně z jednoho žánru do druhého a zároveň je i překračuje. Práce sice vychází z materiálů, které produkovala komunistická tajná policie, nepracuje s nimi ale způsobem, jaký používá historiografie – není svázána nějakou metodologií, ale jsou v ní i postupy běžné v literatuře: hříčky, aluze, metafory, hyperboly, gradace, pointy…, čímž „popisovaná“ realita získává na plastičnosti.

Monografie Postaveny navzdory se věnuje vzniku nových římskokatolických sakrálních staveb v českých zemích v době komunistického totalitního panství mezi lety 1948 a 1989. Ve druhé polovině 20. století zůstávala v našem prostředí určující a zcela převažující tendencí devastace posvátných budov, hřbitovů a drobných sakrálních památek, cílená likvidace objektů a nezájem státních orgánů o jejich údržbu a opravy.

Hlavním tématem knihy jsou happeningy Společnosti za veselejší současnost, která působila na konci osmdesátých let 20. století jako jedna z opozičních iniciativ v Československu. Přibližuje její veřejné působení, zvolenou strategii, ohlasy ve společnosti a reakce komunistického režimu. V publikaci jsou také představeny stručné dějiny happeningu jakožto uměleckého fenoménu a jeho využívání při opoziční činnosti na konci osmdesátých let v sovětském bloku, zejména polskou Pomerančovou alternativou.

Obraz veksláka patří neodmyslitelně k pozdnímu období socialistického Československa. Stal se námětem řady dobových literárních textů či filmů a dodnes patří k symbolům každodenního života a černého trhu před rokem 1989. Kniha historika Adama Havlíka sleduje fenomén veksláctví a vztahy mezi oficiální a šedou ekonomikou v širokých souvislostech a ukazuje tak dosud málo známou tvář období „reálného socialismu“.

Československé političky navazovaly po 2. světové válce na prvorepublikovou zkušenost aktivní politické participace svých předchůdkyň, dělo se to však ve zcela novém geopolitickém uspořádání světa rozděleného na východní a západní blok. Jejich politická činnost tak byla významně ovlivněna specifiky nedemokratického režimu a všeprostupující komunistickou ideologií.

Životní příběh Josefa Pavla je příběhem jedné generace okouzlené komunismem, která prožila rozhodující okamžiky 20. století a dočkala se krutého probuzení. Za svůj život toho stihnul opravdu hodně – byl dobrovolníkem mezinárodních brigád ve Španělsku, pracovníkem komunistického aparátu, velitelem Lidových milicí, politickým vězněm, ministrem vnitra i milujícím manželem a otcem.