Hlavním tématem druhého letošního čísla revue Paměť a dějiny je 55. výročí osudových událostí roku 1968 a zejména srpnové okupace Československa. Číslo otevírá článek o málo známém únosu funkcionářů ministerstva vnitra do NDR, kde byli podrobeni dlouhým a tvrdým výslechům. V těch sice unesení obstáli, ale zpátky ve vlasti je čekala neradostná budoucnost. Na své pevné postoje nejen z roku 1968 doplatil i vojenský reformátor Václav Prchlík nebo plzeňští vojenští zpravodajci, jejichž osudy v čísle také najdete. Neradostný konec mělo i oživení branného a bezpečnostního výboru Národního shromáždění, jehož krátkodobé vzepětí během pražského jara popisuje další studie. Článek o Díle katolické obnovy v roce 1968 doplňuje velká fotogalerie, silné snímky doprovází také rozhovor s občanem někdejšího západního Německa Wolfgangem Stadlerem, který byl během invaze v Praze svědkem osobní odvahy Čechoslováků tváří v tvář okupantům.

Německé vydání knihy Pavly Plaché: Zpřetrhané životy. Československé ženy v nacistickém koncentračním táboře Ravensbrück v letech 1939–1945. Jedná se o první ucelenou historickou práci o československých ženách, které prošly za druhé světové války vězněním v centrálním ženském koncentračním táboře nacistického Německa v Ravensbrücku.

Kam zmizeli v době totality z veřejného života v Československu řeholníci a proč bylo možné je i nadále potkávat např. na ulicích polských měst? Jak se stali z dříve respektovaných teologů, filozofů a učitelů špioni Vatikánu a velezrádci? Proč komunistickému režimu tito nenápadní muži v hábitech tolik vadili? Jak naložil komunistický stát s budovami klášterů a jejich vybavením? Na tyto a podobné otázky odpovídá předkládaná publikace.

Na základě historických pramenů autor napsal studii o tomto fenoménu a jednadvacet portrétů živých pochodní, u kterých je doložitelná minimálně částečná politická motivace. Značná část z nich byla radikální reakcí na srpnovou okupaci Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy a na potlačení pražského jara.

Revue Paměť a dějiny se v čísle 1/2023 věnuje tématu „ukradených dětí“ za druhé světové války. Studie a články autorů z Česka, Polska, Německa i Ukrajiny otevírají málo známou kapitolu dějin, kterou tvoří únosy a násilné poněmčování dětí tak, aby mohly naplňovat pavědecké rasové ideály třetí říše. Tuto odpudivou praxi nacisté provozovali napříč okupovanou Evropou a zasáhli tak do osudů desítek tisíc dětí. Jedním z nich byl i Miloslav Koller, který byl ve čtyřech letech unesen do Německa a na pětiletou odluku od rodiny vzpomíná ve svém vůbec prvním veřejném rozhovoru s historičkou Pavlou Plachou. Nacistické únosy dětí, které OSN po válce označila za akt genocidy, přitom mohou v lecčems připomínat současné aktivity ruských okupantů Ukrajiny.

Kniha se zabývá dějinami českého a československého ministerstva zemědělství v letech 1938–1989. Nabízí nový pohled na činnost a působení úřadu v době druhé republiky, nacistické okupace a třetí republiky a přináší první zpracování dějin ministerstva v období komunistické diktatury. Věnuje se podrobně organizační struktuře úřadu a popisuje činnost jeho složek. Je příspěvkem k dějinám státní správy a také k historii zemědělství. Rozebírá všechny hlavní procesy, které v českém a československém zemědělství ve vymezeném období probíhaly, jelikož je ministerstvo řídilo nebo zásadně ovlivňovalo.

Stížnosti a obecně dopisy občanů politickým a správním orgánům i jejich představitelům, společenským organizacím a médiím představují pozoruhodný pramen, jehož prostřednictvím lze sledovat jednu z nejintenzivnějších forem specifické komunikace mezi občany a různými institucemi komunistického režimu. Odráží se v nich klíčové problémy, s nimiž se občané potýkali. Přinášejí rovněž cenné svědectví o možnostech – či spíše nemožnostech – vládnoucího režimu reagovat na tento „barometr nálad“ ve společnosti, čerpat pro korigování své politiky z této „studnice informací“.

Kniha se věnuje dějinám katolické církve v Československu po druhé světové válce, kdy církev, podobně jako celá společnost, stála před klíčovými otázkami: Jakým směrem se bude naše země po porážce nacismu v roce 1945 ubírat? Bude její systém demokratický, nebo ne? A co můžeme čekat od komunistů? Každý měl vlastní představu a katolická církev, k níž se tehdy stále hlásila většina obyvatel země, jen velmi obtížně nacházela své místo v nové společnosti. Po tři roky trvajícím hledání přišel únor 1948… Dějiny tohoto trojletí autor zasazuje do historického kontextu rozpadu Československa v předvečer druhé světové války, doby válečného konfliktu a nacistické okupace.

V této knize analyzujeme 13 vybraných předmětů ze sbírek stranických muzeí, okolnosti jejich vzniku, vystavování a užívání při utváření dobového ideologického jazyka. Zároveň si klademe otázky: Co si počít s předměty a symboly, jež společnost odvrhla? Jak je možné je využít ve vzdělávání či jak je zakomponovat do badatelsky orientované výuky? Nakolik je možné tyto předměty aktualizovat a klást jim širší společenské otázky týkající se historiografie, muzeologie, ale i kulturně společenských problémů současnosti? Kniha čtenáři nabízí možnost vnímat závažná témata tohoto období skrze konkrétní materiál z muzejních depozitářů.

Václav Havel ve svém eseji o Františku Krieglovi v roce 1988 napsal, že by jednou měla vzniknout kniha, díky níž by lidé pochopili, že tu byli dokonce i komunističtí politikové, kteří byli normálními čestnými a statečnými lidmi, byť třeba tragického osudu. Právě taková je nová monografie, díky které má širší veřejnost poprvé možnost poznat v celistvosti nejednoznačný příběh muže, jenž je stále pokládán dílem za hrdinu a dílem za padoucha.