Publikace

Michal Sklenář: Děkan Václav Boštík. Farnost v Ústí nad Orlicí mezi lety 1933 a 1961 jako obraz dějin římskokatolické církve

Michal Sklenář: Děkan Václav Boštík. Farnost v Ústí nad Orlicí mezi lety 1933 a 1961 jako obraz dějin římskokatolické církve

Předložená analýza kombinuje sociálně-historický, mikrohistorický a biografický přístup, s jejichž pomocí ukazuje pastorační i další strategie děkana Václava Boštíka v různých situacích v průběhu prvních dvou třetin 20. století. Lokální dění je propojeno s kontextem českých církevních dějin na úrovni celostátní a diecézní i s širším kontextem církevních dějin.

Petr Placák: Křesťanský zápas o českou věc. Působení opata Opaska a organizace Opus bonum v československém exilu v letech 1972–1989

Petr Placák: Křesťanský zápas o českou věc. Působení opata Opaska a organizace Opus bonum v československém exilu v letech 1972–1989

Petr Placák ve své práci, založené na rozsáhlém archivním výzkumu, nastínil peripetie, obtíže či kontroverze, které vznik a působení této organizace provázely v rozjitřeném prostředí exilu, aby celý příběh velkého zápalu pro českou (československou) věc zakončil happyendem: obnovením prastarého benediktinského opatství v Břevnově a Opaskovým návratem do vlasti po pádu komunismu v roce 1989.

Ladislav Kudrna (ed.): Od mániček k undergroundu

Ladislav Kudrna (ed.): Od mániček k undergroundu

Na konci roku 1969 by stěží někdo uvěřil, že o pouhých pět let později bude napříč českými kraji existovat početné podzemní společenství. V únoru 1975 napsal Jirous svůj zásadní text, Zprávu o třetím českém hudebním obrození. První polovina 70. let je spojena nejen s fenoménem festivalů „druhé“ kultury, ale také se zrodem zásadního umělce podzemí, Pavla Zajíčka, a dnes neprávem opomíjeným vlivem Milana Knížáka.

Paměť a dějiny 4/2019

Paměť a dějiny 4/2019

Aktuální číslo Paměti a dějin připomíná méně známé téma: během politických procesů 50. let skončilo za mřížemi mnoho architektů, inženýrů, památkářů a techniků, většinou špičkových a zkušených specialistů. Ve věznicích pro ně vznikly tzv. technické ústavy, kde tito novodobí „otroci…

Pavel Kolář: Soudruzi a jejich svět. Sociálně myšlenková tvářnost komunismu

Pavel Kolář: Soudruzi a jejich svět. Sociálně myšlenková tvářnost komunismu

Kniha rekonstruuje každodenní jazyk obyčejného komunisty, zkoumá jeho myšlenkový svět, jak se vyvíjel tváří v tvář politickým změnám. V ohnisku práce je pět ústředních motivů komunistické obrazotvornosti: Dějiny, Strana, Národ, Nepřítel a Čas. Autor dochází k závěru, že prostí komunisté nebyli netečnou masou, nýbrž aktivními hybateli dění s bohatými formami politických postojů.

Jaroslav Pažout, Kateřina Portmann (eds.): Ve stínu války. Protektorát Čechy a Morava, Slovenská republika, Říšská župa Sudety a další odtržená československá území v letech 1938/39–1945

Jaroslav Pažout, Kateřina Portmann (eds.): Ve stínu války. Protektorát Čechy a Morava, Slovenská republika, Říšská župa Sudety a další odtržená československá území v letech 1938/39–1945

Předkládaná publikace si klade za cíl přispět ke komparaci politického, hospodářského a sociálního vývoje v různých částech československého území od rozpadu společného státu v březnu 1939, resp. v případě území odtržených od Československa mnichovskou dohodou a vídeňskou arbitráží od podzimu 1938, až do skončení druhé světové války.

Dmitriy Panto, Wojciech Łukaszun: Sovětská okupace polského území v letech 1939–1941

Dmitriy Panto, Wojciech Łukaszun: Sovětská okupace polského území v letech 1939–1941

Album prostřednictvím dobových fotografií a mapek dokumentuje průběh sovětizace okupovaných polských území, metody a dopad komunistické (a posléze nacistické) propagandy. Většina snímků je publikována vůbec poprvé. Vytvořili je sovětští fotografové – nejprve vojenští dopisovatelé, kteří doprovázeli oddíly Rudé armády vstupující do Polska, později straničtí fotografové, jejichž snímky musely splňovat cíle propagandistické práce.

Alexandr Genis, Petr Vajl: 60. léta. Svět sovětského člověka

Alexandr Genis, Petr Vajl: 60. léta. Svět sovětského člověka

Autoři nahlížejí na 60. léta v Sovětském svazu jako na jeho „viktoriánskou“ epochu, tedy epochu, která nebyla dobou vrcholného tvůrčího rozkvětu, ale dobou sentimentu a samolibého pohledu na svět. Všímají si jednotlivých fenoménů kulturního života země v dekádě plné výkyvů, ukazují, že nebyla ani zcela svobodná, ale také nešlo čistě o pokračování mocenského stalinského surrealismu, že byla plná nadějí i deziluzí.