Knihu tvoří převážně přepis rozhovorů, které autor pořídil v letech 2006–2015 jak v Izraeli, tak v České republice a které byly doplněny podrobným poznámkovým aparátem. Součástí knihy je též několik studií a sbírka dokumentů získaných během rozsáhlého výzkumu v archivních materiálech bývalých československých tajných služeb (civilních i vojenských) a z odtajněného spisu britské zpravodajské služby o Petru Artonovi.

Psycholožka Dana Němcová (*1934) patří k významným osobnostem poválečné české společnosti. Svými myšlenkami, postoji a charakterem ovlivnila velké množství významných osobností. Kniha vychází z dochovaných rozhovorů, výpovědi z nich pečlivě spojuje a vytváří z nich tak souvislé svědectví o ní i o více než šedesáti letech českého kulturního, společenského a veřejného života. Cennou součástí knihy je její bohatý fotografický doprovod.

Celoživotní bojovnice za lidská práva, první žena v ústředním výboru Portugalské komunistické strany a vězeňkyně fašistického Salazarova režimu Cândida Ventura ve své knize vzpomíná na život v ilegalitě, na zážitky z návštěvy SSSR, které zviklaly její přesvědčení o komunistickém režimu, i na léta strávená v socialistickém Československu, kde se po rozdrcení Pražského jara armádami států Varšavské smlouvy s komunismem definitivně rozešla.

Faksimile cenného dokumentu, pamětí Vladimíra Levory z období kolem druhé světové války a po ní, vychází jako doprovodná publikace k výstavě Levorových výtvarných prací.

Čtenářům se poprvé dostávají do rukou vzpomínky Marty Procházkové-Kastnerové  na její maminku Helenu Koželuhovou-Procházkovou, které jsou cenným svědectvím o poválečné době. Uvádějí řadu dosud neznámých detailů ze života této dnes již pozapomenuté osobnosti české poválečné politické žurnalistiky a jedné z nejvýraznějších postav Československé strany lidové.

Kniha je otřásajícím svědectvím o době, ve které se za velké ideály skryly i ty nejtěžší zločiny. Tentokrát se nejedná o pohled „jasné oběti“, ale manželky jednoho z těch, kteří obludnou mašinerii pomáhali budovat, aby nakonec skončili na jejím popravišti.

První exil ve Velké Británii v letech druhé světové války byl pro Pavla Tigrida obdobím tvůrčího a osobního zrání. Jeho dnes již zapomenutý reportážní a autobiografický text Volá Londýn. Ze zákulisí čs. vysílání z Londýna je příležitostí seznámit se s málo známým úsekem života této mimořádné osobnosti československých dějin.

Ve svých vzpomínkách se Helena Frischerová věnuje letům 1937–1947, jež strávila jako jedna z obětí „Velkého teroru“ v táborech sovětského gulagu. Popisuje nejen každodenní krutou táborovou realitu, ale i projevy přátelství, solidarity mezi vězni a pokusy vést kulturní život i za ostnatým drátem.

Osud autora této knihy je ojediněle koncentrovaným příkladem toho, jak se politické a společenské tendence českých dějin poloviny 20. století podepsaly na obyčejných lidech, jejichž jedinou „vinou“ byl „špatný“ rasový nebo národnostní původ, popřípadě majetek.

Vzpomínky politického vězně Jaroslava Michálky odkrývají neznámý příběh, připomínající tragické období našich poválečných dějin, s nímž jsme se zatím dostatečně nevyrovnali.