Kniha je pozváním k debatě o současných muzeích. Obsahuje tři studie, tři záznamy debat a tři překladové texty. Autoři věří, že reflexe a diskuze jsou zásadní součástí muzejnické i návštěvnické praxe a že muzea jsou v 21. století důležitým místem dialogu nejen o minulosti. Na muzeích proto záleží.
Jak se katolická církev v Československu vyrovnala s nacismem a komunismem? Dvojí zkoušku, kterou musela projít, autoři zkoumají skrze působení Josefa kardinála Berana, poválečného arcibiskupa pražského a důsledného zastánce nezávislosti církve na panujících režimech. Jednotlivé studie vytvářejí mnohovrstevnatý portrét církve v zásadních obdobích našich moderních dějin. Závěrečný text na procesu kardinálovy beatifikace zachycuje „druhý život“ této velké postavy církve.
Tato kniha má v první řadě pomoci učitelům na základních a středních školách s výukou komplikovaného tématu. Teorii doplňují tři překladové studie, které přibližují soudobé uvažování o rezistenci a výuce kontroverzních témat. Jádro knihy pak tvoří čtyři kapitoly o konkrétních případech, ilustrující rozdílnost forem a motivací k protikomunistické rezistenci.
Monotematické číslo časopisu vydávaného Katedrou dějin a didaktiky dějepisu PedF UK vychází z fóra Dějiny ve veřejném prostoru. Česká společnost a historická výročí, které připravila vzdělávací platforma Dějiny ve veřejném prostoru. Hlavním tématem sborníku je reflexe vzpomínkové kultury s důrazem na význam historických výročí pro českou společnost – jubilea Jana Husa a Karla IV. nebo takzvané osudové osmičky.
Na konci roku 1969 by stěží někdo uvěřil, že o pouhých pět let později bude napříč českými kraji existovat početné podzemní společenství. V únoru 1975 napsal Jirous svůj zásadní text, Zprávu o třetím českém hudebním obrození. První polovina 70. let je spojena nejen s fenoménem festivalů „druhé“ kultury, ale také se zrodem zásadního umělce podzemí, Pavla Zajíčka, a dnes neprávem opomíjeným vlivem Milana Knížáka.
Předkládaná publikace si klade za cíl přispět ke komparaci politického, hospodářského a sociálního vývoje v různých částech československého území od rozpadu společného státu v březnu 1939, resp. v případě území odtržených od Československa mnichovskou dohodou a vídeňskou arbitráží od podzimu 1938, až do skončení druhé světové války.
Výjimečný koncert s názvem Radost ze svobody připomněl třicáté výročí sametové revoluce prostřednictvím hudby Ludwiga van Beethovena či Jaroslava Hutky, ale také vizuálními aranžemi a dobovými záznamy.
Tato dvoudílná publikace popisuje disidentská hnutí v celkem 25 (resp. 18) zemích někdejšího „socialistického tábora“. Slovník, který ÚSTR vydává pro laickou i odbornou veřejnost, je cenný nejen zpracovanými přehledy událostí v daných zemích a medailony významných opozičních osobností, ale také úvodními studiemi, které jednotlivé informace a události, zejména z období let 1956–1989, uvádějí do kontextu jak národního, tak mezinárodního.
Král Šumavy, jímž se zabývá tato kolektivní monografie, patří k divácky nejúspěšnějším českým filmům, „trhákům“. S popularitou („kultem“) titulu přitom úzce souvisí jeho „nejdůležitější“ funkce, spočívající zejména v dlouhodobém (de)formování historické paměti. Funkce, kterou plnil (plní) programově, která byla (je) podstatou jeho ideologického obsahu.
Jsou malé dějiny v době bezčasí skutečně malými? Bezčasím můžeme chápat období strnulosti a nehybné těžkopádnosti. Období, kdy staronové elity dusily slibně se rozvíjející občanskou společnost. Období, kdy o kariéře člověka rozhodovala jeho odpověď na otázku, zda 21. srpen 1968 znamenal internacionální pomoc.
