Kniha se věnuje téměř neznámé historii represí vůči občanům Československa a Čechům žijícím na území Sovětského svazu ve 20. až 50. letech minulého století.

Autorský kolektiv zpracoval hesla náčelníků čs. rozvědky, kontrarozvědného aparátu (hlavních správ, správ vnitřního, vnějšího, protiteroristického, ekonomického či dopravního zpravodajství) ve všech jeho organizačních podobách, vojenské kontrarozvědky, správy sledování, správy zpravodajské techniky, správy ochrany stranických a státních činitelů.

Autor zpracovává téma v regionálním rozměru horního Polabí, v prostoru mezi Hradcem Králové a Krkonošemi. Nahlíží jej z mikrohistorické perspektivy – zajímá se především o aktéry a jejich motivace.

Kniha analyzuje vnitřní dění v politických i vojenských strukturách uvedené organizace a zasazuje je do kontextu vývoje studené války a událostí v sovětské zájmové sféře v Evropě. Výklad se nezaměřuje pouze na vývoj mechanismů organizace samotné – hodnotí též úlohu Varšavské smlouvy jakožto jednoho z nástrojů Kremlu pro správu východního bloku.

Jazyk není pouze nástrojem komunikace, ale je chápán i jako jedno z kritérií národa. V politicky vypjatých časech se mluvčí upínají k jazyku jako ke stěžejní hodnotě, kterou je nutno bránit.

Biografie jedné z předních osobností polské Solidarity, ženy, jejíž propuštění ze zaměstnání v Gdaňské loděnici v roce 1980 vedlo k vlně stávek a protestů, jejichž vyústěním bylo založení Nezávislého samosprávného odborového svazu Solidarita. Portrét Anny Walentynowiczové je vykreslen na pozadí doby, pracovního a společensko-politického prostředí.

Kniha se zabývá dosud zcela neznámými skutečnostmi souvisejícími s událostmi roku 1968 v Československu. Zájemcům o československé moderní dějiny se tak dostává do rukou sonda do nitra důležité části bezpečnostního aparátu, jejíž činnost po dlouhá léta ovlivňovala politická linie vedení KSČ za podpory a stálého dohledu I. hlavní správy KGB, sovětské rozvědky.

Stanislav Budín po sobě zanechal paměti, které bývají označovány jako nejupřímnější vzpomínky bývalého komunisty. Tato kniha jde ovšem dál, srovnává například Budínova tvrzení s tím, co o stejných dějích vypovídají archivy.

Kdo byli lidé usmrcení při pokusu o přechod hranice československé železné opony? Co je k přechodu hranice motivovalo? Měnila se podoba tohoto fenoménu v čase? Pokud ano, proč a jak? Kdo nese odpovědnost za usmrcené a co se s těmito viníky stalo?

Kniha se zaměřuje na strukturální aspekty demografického vývoje po druhé světové válce a proměny komunistické diktatury, včetně její hluboké krize v letech 1953 až 1956.