Kdo byli lidé usmrcení při pokusu o přechod hranice československé železné opony? Co je k přechodu hranice motivovalo? Měnila se podoba tohoto fenoménu v čase? Pokud ano, proč a jak? Kdo nese odpovědnost za usmrcené a co se s těmito viníky stalo?
Kniha se zaměřuje na strukturální aspekty demografického vývoje po druhé světové válce a proměny komunistické diktatury, včetně její hluboké krize v letech 1953 až 1956.
Radikální „lidovou“ revoluci, ve které komunisté spojili svaté ideály socialismu se svatými ideály národa, autor vykládá v rámci dějin masových antiliberálních hnutí minulého století a srovnává ji s vývojem v Itálii po první světové válce.
Česko-anglická publikace přináší všechna zásadní dostupná svědectví o Ryszardu Siwcovi, devětapadesátiletém polském občanovi, který se 8. září 1968 na varšavském stadionu zapálil na protest proti srpnové okupaci Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy a účasti jednotek Polské lidové republiky na této invazi.
Pravoslavní „Gorazdova směru“ patřili v české společnosti početně spíše k církevním popelkám. Přesto se dokázali nesmazatelně zapsat do dějin protinacistického odboje. Publikace se toto hojně studované téma snaží nahlížet komplexnějším pohledem, který odkrývá i dosud téměř neznámou kapitolu proněmecké kolaborace jednotlivců z řad duchovních České pravoslavné církve.
Kniha sleduje cestu pianisty Franceska Lotora po stopách skladatelů, kteří tvořili navzdory osudu a hudbu skládali i v koncentračních táborech.
Moskevské procesy dokumentují neúspěšnou snahu Bukovského o uspořádání „norimberského procesu“ nad komunismem v Moskvě v první půli devadesátých let.
Vnitrostranická disciplína byla v komunistických stranách pojímána jako jeden z klíčových prostředků k získání a udržení moci. Proto se tato kniha soustředí na snahy efektivně regulovat chování a jednání členů KSČ.
Publikace se zaměřuje na filmové obrazy minulosti a jejich význam pro historickou kulturu. Problematiku nahlíží z perspektivy didaktiky dějepisu a promýšlí možnosti využití filmu jako nástroje vzdělávání.
Publikace je v prostředí české didaktiky dějepisu jedním z prvních pokusů o hledání a ověřování možností, jak při výuce moderních a soudobých dějin na základních i středních školách pracovat s tématem paměti a didakticky využívat vzpomínky pamětníků.
