25. ÚNORA

● 1969: † Jan Zajíc

student, který se v Praze upálil po vzoru Jana Palacha, označován jako pochodeň č. 2

foto Luděk Kovář / Wikimedia Commons

Český student Jan Zajíc spáchal sebevraždu po vzoru Jana Palacha právě v den 21. výročí komunistického puče, v únoru 1969 na Václavském náměstí v Praze. Upálil se na protest proti normalizaci a cenzuře poté, co nebyly splněny požadavky Jana Palacha. Čin provedl v průchodu poblíž tehdejších kin Letka a Čas v horní části Václavského náměstí. Asi v půl druhé odpoledne se zde polil benzínovým čističem a zapálil. Chtěl vyběhnout na Václavské náměstí, ale ztratil orientaci a uhořel v domě na schodech. Byl označen za Pochodeň č. 2. Narodil se 3. července 1950 ve Vítkově. V roce 1965 začal studovat na střední průmyslové škole železniční v Šumperku. Během studia se zajímal živě o literaturu i poezii, sám se pokoušel psát básně. Po sebeupálení Jana Palacha se zúčastnil protestní hladovky. Přibližně o měsíc později, zklamán tím, že Palachův čin neměl za následek žádnou dlouhodobější reakci ve společnosti, se rozhodl Palachův čin následovat. Z obavy dalších demonstrací nebyl pohřben v Praze, jak si přál, ale v rodném Vítkově. Po listopadu 1989 bylo po něm ve Vítkově a Šumperku pojmenováno náměstí, jeho jméno nese i jedna z ulic na pražské Letné. V roce 1998 obdržel Jan Zajíc čestnou Medaili T. G. Masaryka od Masarykova demokratického hnutí za věrnost jeho odkazu a vzápětí od prezidenta Václava Havla Řád T. G. Masaryka in memoriam.

Podrobnosti o životě Jana Zajíce poskytne historik

Petr Blažek, email: petr.blazek@ustrcr.cz

Související:

● 1948: Politický převrat v Československu

protiústavní převzetí politické moci, které následně trvalo přes 40 let

foto Národní archiv

Únorovou vládní krizi odstartovaly nevyřešené politické kauzy a čistky mezi veliteli ve Sboru národní bezpečnosti prováděné ministerstvem vnitra, v jehož čele stál komunistický ministr Václav Nosek. Na protest proti tomu podalo 20. února demisi 12 ministrů z Československé strany lidové, Demokratické strany a České strany národně sociální. Jelikož se však k tomuto kroku nepřidali včas další ministři, nedošlo k předčasným volbám, jak předpokládala část nekomunistických politiků. Prezident Edvard Beneš podlehl 25. února tlaku ulice a Klementa Gottwalda a přijal demisi ministrů, k nimž se přidali dva ministři sociální demokracie (tj. nadpoloviční většiny – 14 z 26), a doplnil vládu Gottwaldovými kandidáty. Moci se ujala druhá Gottwaldova vláda a komunisty ovládnutý parlament schválil 9. května změnu poměrů.

Tématem převzetí moci komunisty v roce 1948 se zabývají mj. historici:

Marian Lóži, email: marian.lozi@ustrcr.cz
Jaroslav Rokoský, email: jaroslav.rokosky@ustrcr.cz

Související:

● 1923:  ⃰  Emil Boček

brigádní generál, voják, letec RAF

foto sbírka Paměť národa

Emil Boček se narodil se 25. února 1923 v Brně. Na konci roku 1939 v necelých 17 letech uprchl z okupovaného Československa a tzv. balkánskou cestou se dostal až do Bejrútu. Nejprve bojoval jako pěšák ve Francii, ale v září 1940 se již ve Velké Británii hlásil k letectvu. Stal se jedním z nejmladších československých stíhacích pilotů. Nejdříve sloužil jako mechanik, v říjnu 1942 byl přijat do pilotního výcviku a od října 1944 se jako pilot-stíhač u československé 310. stíhací perutě zúčastnil 26 operačních letů. Za bojovou činnost dostal britská i československá vyznamenání. Jako příslušník nekomunistického odboje se Emil Boček stal po válce, jako mnozí další nepohodlným a v březnu 1946 byl z armády na vlastní žádost propuštěn. V rodném Brně pracoval jako automechanik a později jako soustružník. Přímé perzekuce ze strany komunistického režimu se mu vyhnuly. Po listopadu 1989 byl Emil Boček v rámci rehabilitace povýšen postupně až do hodnosti plukovníka, v roce 2010 mu prezident republiky udělil Řád bílého lva a o čtyři roky později jej jmenoval brigádním generálem. Zemřel měsíc po svých 100. narozeninách 25. března 2023 jako poslední žijící československý pilot britského Královského letectva.