Monografie historiků Matěje Bílého, Mariána Lóžiho a Jakuba Šloufa na základě rozsáhlého výzkumu v regionálních archivech sleduje nastolení, upevnění a proměny diktatury KSČ na příkladu čtyř krajských a osmi okresních stranických organizací na území českých zemí od konce druhé světové války do 2. celostátní konferencí KSČ v červnu 1956, která završila první fázi destalinizace v Československu.
Proč vyšetřování brutálního policejního násilí na Národní třídě v roce 1989 přineslo tak rozpačité výsledky? Jakou roli hrála v událostech roku ’89 Česká filharmonie? Jak vnímali revoluční dění zaskočení poslanci komunisty ovládaného parlamentu? A jak vypadaly pražské ulice v době, kdy tam odstavovali své trabanty východní Němci prchající na Západ? To vše se dozvíte v nejnovějším čísle Paměti a dějin.
Kniha zachycuje české země na pomezí druhé světové války jako prostor nekontrolovatelného kolektivního násilí; prostřednictvím otevřených popisů nabízí uvedení do doby, kdy se posouvaly hranice tolerovaného násilí a na mnoha příkladech se pokouší vysvětlit jednání, které se dodnes vzpírá pochopení. Představuje hlavní aktéry kolektivního násilí v letech 1944–1946 a na řadě příkladů poukazuje na opakující se situace a v nich působící síly, jež eskalaci násilí umožňovaly či dále podporovaly.
V aktuálním čísle najdete rozsáhlý článek Adama Hradilka s názvem Neskutečný příběh Věry Sosnarové. Tato žena dlouhé roky veřejně vystupuje jako oběť téměř dvacetiletého věznění a krutého zacházení v táborech sovětského Gulagu. Adam Hradilek na základě archivního výzkumu dokládá, že skutečnost poválečného pobytu paní Sosnarové na území Sovětského svazu se velmi podstatně liší od vyprávění jí samotné i mediální interpretace jejího osudu. V čísle Vám dále předkládáme studie o emigracích Čechoslováků na Západ přes Jugoslávii, životní příběh česko-britského herce Herberta Loma a mnoho dalšího.
Čtenářům se poprvé dostávají do rukou vzpomínky Marty Procházkové-Kastnerové na její maminku Helenu Koželuhovou-Procházkovou (1907–1967), které jsou cenným svědectvím o poválečné době. Uvádějí řadu dosud neznámých detailů ze života této dnes již pozapomenuté osobnosti české poválečné politické žurnalistiky a jedné z nejvýraznějších postav Československé strany lidové.
Aktuální číslo pojednává hlavně o dramatických okolnostech formování československého zahraničního odboje v roce 1939 v Polsku, o kárných a pracovních táborech, jejichž příprava se naplno rozběhla se vznikem druhé republiky, o velitelích tzv. cikánského tábora v Letech u Písku a o vyjednávání odškodnění českých obětí nucené a otrocké práce v době nacismu.
Kolektivní monografie zkoumá vztah propagandy a filmu/televize (1918–1989). Po úvodním oddílu zaměřeném na dějiny (a samotný pojem) propagandy následují případové kapitoly, které se programově vyhýbají notoricky známým tématům, příkladům sovětské a nacistické filmové propagandy, nebo se je pokoušejí nahlížet z jiné perspektivy.
Nové číslo vychází z grantového projektu „Proměny vězeňství v českých zemích v letech 1965–1992. Systémové a individuální adaptace“ a zachycuje převážně dobu normalizace. Dozvídáme se z něj o tehdejší snaze profesionalizovat a modernizovat vězeňství, o cenzuře korespondence politických vězňů, působení Amnesty International v jejich prospěch, i o pohledu pamětníků (vězňů svědomí, kriminálních i cizinců) na to, v jakých podmínkách byli nuceni žít v komunistických vězeních.
Kniha sleduje životní osudy Josefa kardinála Berana a představuje ho jako aktivního účastníka dramatických dějin 20. století. Přibližuje jeho charakter, hodnoty a úctu k morálním principům, jež ho dostaly do konfliktu s totalitní mocí. Obsahuje řadu dosud nepublikovaných fotografií a také eseje a reflexe našich církevních a státních představitelů, kteří se zamýšlejí nad osobností kardinála Berana a jeho odkazem pro dnešní dobu.
Kniha je otřásajícím svědectvím o době, ve které se za velké ideály skryly i ty nejtěžší zločiny. Tentokrát se nejedná o pohled „jasné oběti“, ale manželky jednoho z těch, kteří obludnou mašinerii pomáhali budovat, aby nakonec skončili na jejím popravišti. Její vzpomínky bez servítků a idealizace před čtenářem předestírají realitu doby a vnitřního fungování strany, jejíž nástup k moci u nás předznamenal realitu života prakticky celé druhé poloviny minulého století.
