Ústav pro studium totalitních režimů společně se Slovenským státním archivem v Bratislavě vydali publikaci připomínající 500. výročí vzniku luterské reformace. Přináší nečernobílý pohled na titulní téma z různých hledisek prezentovaných více než dvaceti autory. Historický a archivářský přístup k jeho zpracování rozšiřují též specialisté na archeologii a heraldiku.

Propojení regionů, národního celku a mezinárodního rozměru tvoří jedinečnost této publikace. Pozorný čtenář bude obohacen o „malé“ lokální dějiny, které jsou malé pouze zdánlivě.

V Československu se zlomovým bodem pro veřejné vystoupení mladých věřících za náboženskou svobodu stala poutní slavnost na Velehradě k uctění 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje v roce 1985. Tato publikace přináší nejen vzpomínky na tak výjimečnou událost, ale též zasazuje dění v církvi do širších historických souvislostí.

Jednotlivé texty Sborníku reflektují skutečnost, že v průběhu 20. století prošly tisíce občanů – pocházejících z různých společenských vrstev – dvojím typem perzekuce: jednak během druhé světové války, jednak po jejím skončení v čase komunistické diktatury.

Československé státní hranice a jejich ostraha sehrávaly ve druhé polovině 20. století významnou roli ve vývoji pohraničních regionů. Zásadní politické, sociální i národnostní změny v prvních poválečných letech se nejvýrazněji projevily právě tady.

Kolektivní monografie Film a dějiny 6. Postkomunismus postihuje vybraná témata spojená s proměnou žánru historického filmu a televizního seriálu a jeho společenskou reflexí po roce 1989.

Soubor studií Co byla normalizace? se snaží vylíčit pozdně socialistickou společnost v její rozmanitosti, neomezuje se jen na politické špičky nebo opozici. Autoři zachycují pestrou škálu postojů, které se vzpírají jednoznačnému dělení na viníky a oběti.

Sborník se zaměřuje na životní osudy biskupů, teologů, duchovních, řeholníků a řeholnic i aktivních věřících pod likvidačním tlakem okupačního i poúnorového režimu a také vývoji potlačovatelského a kontrolního aparátu, ústředí, odkud byla proticírkevní politika řízena, i běžné praxi krajských a okresních církevních tajemníků.

Gorbačovovy snahy o reformu systému přinesly fakticky také uvolnění v kulturní oblasti, zeslabení cenzury a „perestrojku“ audiovizuální sféry – kinematografie a televize. Kolektivní monografie se především snaží odpovědět na otázku, zda v československých audiovizuálních médiích opravdu probíhaly procesy srovnatelné s těmi sovětskými.

Říká se, že underground měl tolik podob, kolik bylo „androšů“. Předkládaná publikace Reflexe undergroundu ukazuje, že podzemní hnutí prokázalo navzdory perzekucím normalizačního režimu nebývalou životaschopnost, zahrnující množství různorodých aktivit.