Peter Demetz zachycuje pozoruhodný svět kinematografie coby nástroje i oběti propagandy v rukou diktátorů. Přibližuje filmy, které viděli a do jejichž podoby nezřídka zasahovali, režiséry, herce i herečky, jež zbožňovali.
Základním tématem knihy je paměť, lidská schopnost podržet v mysli a znovu zpřítomnit minulé události, ať už měly své místo v životě individuálním, či se týkaly zkušeností učiněných kolektivně, v rámci národního společenství, jehož je životní příběh každého z nás součástí.
Celoživotní bojovnice za lidská práva, první žena v ústředním výboru Portugalské komunistické strany a vězeňkyně fašistického Salazarova režimu Cândida Ventura ve své knize vzpomíná na život v ilegalitě, na zážitky z návštěvy SSSR, které zviklaly její přesvědčení o komunistickém režimu, i na léta strávená v socialistickém Československu, kde se po rozdrcení Pražského jara armádami států Varšavské smlouvy s komunismem definitivně rozešla.
Během třiceti sledovaných let trvání komunistického režimu (1960–1989) bylo násilí ze strany Veřejné a Státní bezpečnosti vystaveno na deset tisíc mladých lidí z prostředí (proto)undergroundu a punku. Zástupným důvodem pro často až zběsilé brutální fyzické ataky represivních složek se stala účast „závadové“ mládeže na „ilegálních“ hudebních produkcích, respektive provozování vlastní kultury. Celkem 99 mladých mužů a žen bylo odsouzeno k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce 75 let…
Katalog je pojmenován po výstavě v Národním památníku na Vítkově. Ta se, jak již slovní hříčka titulu napovídá, věnovala jednak příběhu Reportáže, psané na oprátce, posledního a nejvýznamnějšího literárního díla Julia Fučíka, tak také jeho „tváři“ – vizuální podobě a zároveň vývoji jeho reflexí a interpretací ve veřejném prostoru a kulturní paměti společnosti.
Brutalita i výkonnost potlačovacího aparátu nacistického Německa vyvolávají dodnes řadu otázek, dohadů a spekulací. Autoři ve svém výzkumu postupovali podle hierarchického členění potlačovacího aparátu a zaměřili se na špičky represivních složek v protektorátu Čechy a Morava. Práce popisuje osudy mužů ve funkcích velitelů bezpečnostní policie a bezpečnostní služby, pořádkové policie a Waffen-SS, které spolu s armádou představovaly skutečný pilíř německé vlády v protektorátu.
Píše se 17. květen 1945. Koná se slavnostní přehlídka Svobodovy jednotky. Defilé Prahou směřuje z Václavského na Staroměstské náměstí. Přihlíží i prezident Edvard Beneš. Ve věži jednoho z obrněných aut stojí také Josef Müller. Salutuje přihlížejícím Pražanům, kteří obklopují jeho vozidlo. Lidé oslavují konec války.
Afrika se dlouhodobě nachází na okraji zájmu médií i domácího vědeckého bádání. Často se zdůvodněním, že Československo nemělo na kontinentě své kolonie, a proto ho k Africe nepoutají žádné významnější vazby. Studie a rozhovory v aktuálním čísle revue Paměť a…
Kniha je pozváním k debatě o současných muzeích. Obsahuje tři studie, tři záznamy debat a tři překladové texty. Autoři věří, že reflexe a diskuze jsou zásadní součástí muzejnické i návštěvnické praxe a že muzea jsou v 21. století důležitým místem dialogu nejen o minulosti. Na muzeích proto záleží.
Jak se katolická církev v Československu vyrovnala s nacismem a komunismem? Dvojí zkoušku, kterou musela projít, autoři zkoumají skrze působení Josefa kardinála Berana, poválečného arcibiskupa pražského a důsledného zastánce nezávislosti církve na panujících režimech. Jednotlivé studie vytvářejí mnohovrstevnatý portrét církve v zásadních obdobích našich moderních dějin. Závěrečný text na procesu kardinálovy beatifikace zachycuje „druhý život“ této velké postavy církve.
