Petiční výbor Věrni zůstaneme patřil k nejvýznamnějším ilegálním odbojovým skupinám, které působily v letech 2. světové války na okupovaném území. Ve své činnosti se zaměřoval nejenom na zpravodajskou činnost a vydávání ilegálního tisku, ale značnou pozornost rovněž věnoval plánům obnovy Československa v duchu principů moderního sociálního státu. Vedle dokumentů z činnosti Petičního výboru Věrni zůstaneme v letech 1938–1941 byl do edice zahrnut rovněž ilegální tisk, na jehož vydávání se tato významná odbojová skupina podílela.

Prokuratura představovala významný mocenský článek komunistického režimu po celou dobu jeho existence, především pak po roce 1952, kdy byla završena její přeměna na instituci leninského typu. Z orgánu veřejné žaloby se tak stala třídní institucí, jež měla za úkol střežit tzv. socialistickou zákonnost, k čemuž byla opatřena rozsáhlými pravomocemi. Její činnost se dotýkala prakticky všech oblastí života společnosti, které buď přímo ovlivňovala, nebo ve svých zprávách alespoň reflektovala.

V roce 1983 vydala vláda ČSSR „Opatření pro zkvalitnění čs. státní reprezentace“, ve kterém pověřila ministra zdravotnictví podporou výzkumu a kontrolou podpůrných prostředků. Tím se do té doby pololegální a utajený systém dopování sportovců v ČSSR, na kterém participovali funkcionáři i lékaři, dostal pod přímé řízení státu, konkrétně ministerstva zdravotnictví. Od roku 1985 potom za systém státem řízeného dopingu zodpovídal Ústav národního zdraví pro vrcholový sport.

Sborník dokumentů represivních orgánů Sovětského svazu připomíná tragédii české menšiny během Velkého teroru na sovětské Ukrajině v letech 1937–1938. Obsahuje celkem 100 dokumentů NKVD publikovaných dvojjazyčně, v ruském originále a českém překladu, které ukazuji podobu sovětského státního teroru uplatňovaného proti Čechům.

V nacistickém Německu bylo jen v Drážďanech mezi lety 1934-1945 popraveno gilotinou 892 Čechoslováků. Většina z nich se aktivně stavěla proti německé okupaci. Dvojjazyčná česko-německá kritická edice obsahuje životopisy odsouzených k smrti a kolem stovky posledních dopisů, které mohli napsat příbuzným. Historičky Pavla Plachá z Ústavu pro studium totalitních režimů v Praze a Birgit Sack z památníku Münchner Platz Dresden/Stiftung Sächsische Gedenkstätten shromáždily kolem stovky posledních dopisů a motáků od žen a mužů z takzvaných Sudet a Protektorátu Čechy a Morava adresovaných jejich příbuzným.

Petiční výbor Věrni zůstaneme patřil k nejvýznamnějším ilegálním odbojovým skupinám, které působily v letech 2. světové války na okupovaném území. Ve své činnosti se zaměřoval nejenom na zpravodajskou činnost a vydávání ilegálního tisku, ale značnou pozornost rovněž věnoval plánům obnovy Československa v duchu principů moderního sociálního státu.

Vojenská odbojová organizace Obrana národa začala vznikat hned po okupaci českých zemí. Její budování probíhalo velmi rychle a v předvečer vypuknutí druhé světové války již disponovala ucelenou velitelskou strukturou a základním plánem pro zahájení ozbrojeného povstání.

Hlavním tématem publikace je jedna z největších celostátních akcí bezpečnostního aparátu komunistického režimu v Československu.

Zařazené a dosud většinou nepublikované dokumenty nepocházejí pouze z provenience Velitelství osvobozeného území; aby bylo možné prezentovat jeho činnost v celé šíři, obsahují i reakce politiků a upozaděná stanoviska vojáků. Nechybí ani svědectví přímých účastníků jednání sovětských orgánů či jednotlivců a krátké telegramy, zprávy nebo hlášení.

První díl pojednává o počátcích tohoto rádia a sleduje jeho vysílání v době pontifikátu Pia XI. a poté Pia XII. Jde o výbor z relací uložených v archivu České redakce Vatikánského rozhlasu z let 1950–1958, které se vztahují ke změně politického systému v Československu po únoru 1948, kdy se moci v zemi ujala komunistická strana a rychle se vypořádala se svými skutečnými i domnělými politickými oponenty.