27. ČERVNA

● 1968: Manifest 2000 slov

manifest požadující změnu poměrů v Československu v roce 1968, zároveň vyzýval řadové občany, aby aktivně ovlivňovali společenské dění

repro Literární listy 27. 6. 1968

„Nejdřív ohrozila život našeho národa válka. Pak přišly další špatné časy s událostmi, které ohrozily jeho duševní zdraví a charakter. S nadějemi přijala většina národa program socialismu. Jeho řízení se však dostalo do rukou nepravým lidem. Nevadilo by tolik, že neměli dost státnických zkušeností, věcných znalostí a filosofického vzdělání, kdyby aspoň měli víc obyčejné moudrosti a slušnosti, aby uměli vyslechnout mínění druhých a připustili své postupné vystřídání schopnějšími.“ Těmito větami začal jeden z nejvýznačnějších dokumentů reformního roku 1968, manifest 2000 slov, jehož autorem byl spisovatel Ludvík Vaculík. Dokument byl původně zamýšlen jako podpora akčního programu KSČ, jenž byl výzvou komunistů k reformě své strany (inicioval to předseda Národní fronty František Kriegel), ale oslovení vědci z Čs. akademie věd podrobili poválečný vývoj Československa a režim jako takový nemilosrdné kritice. O zformulování tohoto prohlášení byl požádán redaktor Literárních listů Ludvík Vaculík. Manifest Dva tisíce slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům a všem požadoval změnu poměrů v Československu a zároveň vyzýval řadové občany, aby aktivně ovlivňovali společenské dění. Vyšel 27. června 1968 v Literárních listech a celostátních denících Práce, Mladá fronta a Zemědělské noviny jen den poté, kdy byla zákonem č. 84/1968 Sb. dočasně zrušena cenzura. Manifest podepsaly stovky osobností veřejného života a více než 150 tisíc občanů. KSČ jej odmítlo a v období tzv. politické normalizace prohlásilo za kontrarevoluční. V 70. letech byli mnozí lidé za projev souhlasu s tímto manifestem perzekvováni, a to včetně jejího autora.

● 1950: † Milada Horáková

politička, právnička a feministka, politická vězeňkyně, popravena komunisty

foto Archiv bezpečnostních složek

Milada Horáková se narodila 25. prosince 1901 v Praze do rodiny obchodního zástupce Čeňka Krále. Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a provdala se za novináře Bohuslava Horáka (1927). Za protektorátu spolupracovala s odbojem, v srpnu 1940 ale byla spolu s manželem zatčena a uvězněna až do konce války. Po osvobození se stala členkou ÚV ČSNS, místopředsedkyní Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých a předsedkyní Rady československých žen. Po únoru 1948 se vzdala poslaneckého mandátu a byla dále politicky aktivní. V září 1949 byla zatčena. Zinscenovaný proces s „dr. Miladou Horákovou a spol.“ se konal ve dnech 31. května – 8. června 1950. Padly čtyři rozsudky smrti – také pro Záviše Kalandru, Jana Buchala a Oldřicha Pecla. V desítkách navazujících procesů bylo obžalováno celkem 639 osob. Deset z nich obdrželo trest smrti, 48 trest odnětí svobody na doživotí. Další byli odsouzeni k odnětí svobody v celkové výši 7830 let. Milada Horáková byla jedinou popravenou ženou z politických důvodů nejenom v Československu, ale v celém sovětském bloku. Den její popravy 27. června (1950) si od roku 2000 připomínáme jako Den politických vězňů.

Protikomunistickou činností Milady Horákové se zabývá historik

Jan Synek, email: jan.synek@ustrcr.cz

Tématem politické perzekuce za komunismu se zabývá například historik

Petr Mallota, email: petr.mallota@ustrcr.cz.

Související:

● 1945: † Emil Hácha

právník, politik, protektorátní státní prezident

foto Wikimedia Commons – volné dílo

Emil Hácha se narodil se 12. července 1872 v Trhových Svinech na Českobudějovicku v rodině berního úředníka. Vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a posléze práva na Univerzitě Karlově v Praze. Po promoci v roce 1895 působil krátce jako advokát, o tři roky později nastoupil jako úředník k českému zemskému místodržitelství v Praze. V letech 1916–1918 vykonával funkci dvorního rady u Nejvyššího správního soudního dvora ve Vídni, po vzniku Československa byl jmenován členem Nejvyššího správního soudu, kterému v letech 1925–1938 předsedal. Od roku 1920 působil též jako docent srovnávacího správního práva na Právnické fakultě UK. Emil Hácha je autorem četných odborných prací. Byl milovníkem výtvarného umění, překládal také anglickou beletrii a psal poezii. Dne 30. listopadu 1938 byl zvolen prezidentem Česko-Slovenska. Z titulu této funkce odjel 14. března 1939 do Berlína, kde pod tlakem Adolfa Hitlera podepsal souhlas s připojením Čech a Moravy k Velkoněmecké říši. V prvních letech okupace Hácha udržoval kontakty s odbojovým hnutím a vyměnil si i několik vzkazů s Edvardem Benešem. Touto cestou dal několikrát najevo, že v případě nacistického tlaku na jeho osobu buď z funkce odstoupí, nebo zvolí dobrovolnou smrt. Přesto po nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora a po zatčení ministerského předsedy Aloise Eliáše neodstoupil a nadále setrval formálně v čele protektorátu Čechy a Morava. Vystupoval poté veřejně proti československému zahraničnímu odboji a stal se tak nástrojem nacistické okupační politiky. I v důsledku zhoršujícího se zdravotního stavu se doc. JUDr. Emil Hácha postupně stával loutkou v rukou nacistických okupantů. Po osvobození byl zatčen a uvězněn v nemocnici v Praze-Pankráci. Zde jen o několik týdnů později 27. června 1945 zemřel.

Související: