17. ŘÍJNA

● 1970: † JAN SYROVÝ

armádní generál, legionář, politik a politický vězeň

foto archiv Ministerstva obrany ČR

Narodil se 24. ledna 1888 v Třebíči. Vystudoval vyšší průmyslovou školu v Brně a školu pro tzv. jednoroční dobrovolníky rakousko-uherské armády. Od roku 1912 působil Jan Syrový jako stavební úředník ve Varšavě a v carském Rusku, po vypuknutí 1. světové války vstoupil do České družiny, kde dosáhl funkce velitele roty. V bitvě u Zborova 2. července 1917 byl raněn a přišel o pravé oko. Po rekonvalescenci se stal jedním z nejvýznamnějších velitelů československých legií v Rusku – jako velitel pluku, sboru a posléze vrchní velitel československého vojska řídil boje legionářů s Němci a sovětskými bolševiky. Po návratu do Československa v dubnu 1920 zastával Jan Syrový nejvyšší armádní funkce – v letech 1926–1933 byl náčelníkem hlavního štábu, od března do října 1926 byl ministrem obrany v úřednické vládě Jana Černého a v letech 1933–1938 zastával funkci generálního inspektora československé branné moci. Již roku 1926 byl povýšen do hodnosti armádního generála. 22. září 1938 byl jmenován ministrem obrany a ministerským předsedou úřednické vlády, která vystřídala v kritické době vládu Milana Hodži. Československou veřejností byl tehdy vnímán jako záruka pevného postoje vůči německé agresi. Díky zranění, připomínajícímu legendárního husitského hejtmana, byl nazýván „Žižkou od Zborova“. 30. září 1938 Jan Syrový jako hlava výkonné moci přijal mnichovskou dohodu, což veřejně vyhlásil v rozhlasovém projevu. Stál v čele i další úřednické vlády (4. 10.–1. 12. 1938), která se stala zároveň první vládou tzv. druhé republiky. V této době po určitou dobu vykonával též pravomoci hlavy státu za odstoupivšího prezidenta Edvarda Beneše. V následující vládě Rudolfa Berana pak Jan Syrový zastával funkci ministra obrany, kterou vykonával i v první vládě protektorátu Čechy a Morava. Na jaře 1939 odešel z veřejného života, ještě předtím jako předseda Podpůrného fondu čs. legionářů nechal převést značnou finanční částku pro potřeby odboje. Za války pobýval v Dobřichovicích u Prahy, kde jej údajně monitorovalo gestapo – odbojovými pracovníky byl však vnímán jako národní zrádce a kolaborant. V květnu 1945 se dal k dispozici vojenskému velení pražského povstání, byl však zatčen a posléze Národním soudem odsouzen k trestu 20 let vězení. Byl též degradován a zbaven občanských práv. Po propuštění v roce 1960 pracoval jako noční hlídač, mimo jiné v Maroldově panoramatu Bitva u Lipan v pražské Stromovce. Jan Syrový zemřel ve věku 82 let dne 17. října 1970 v Praze. V roce 2022 byl Jan Syrový rehabilitován a navrácena mu hodnost armádního generála.

Související:

● 1946:  ⃰  IVAN DEJMAL

český ekolog, politik, politický vězeň, disident a signatář Charty 77

foto Archiv Ústav pro studium totalitních režimů

Ivan Dejmal se narodil 17. října 1946 v Ústí nad Labem. Vyučil se zahradníkem a absolvoval střední zahradnickou školu. Z Vysoké školy zemědělské v Praze, kde byl v letech 1965–1970 studentem Agronomické fakulty – oboru zemědělské krajinářství, byl v roce 1970 vyloučen po zatčení za činnost ve studentském Hnutí revoluční mládeže. Po čtyřletém vězení za podvracení republiky (1970–1972 a 1974–1976) až do konce roku 1989 pracoval v různých dělnických profesích – závozník, metař, myč oken, výrobce náhrobních kamenů, údržbář, skladník, strojník chladicích a čerpacích zařízení. Mezi lety 1970 a 1990 se aktivně zapojil do politické práce v opozici a v ekologickém hnutí. V roce 1976 se účastnil vzniku Charty 77 a posléze byl vedoucím její ekologické komise. Od roku 1987 vydával a redigoval samizdatový časopis Ekologický bulletin. V roce 1988 spoluzakládal Hnutí za občanskou svobodu a podílel se na založení první nezávislé ekologické organizace – Ekologické společnosti, jež na podzim roku 1989 iniciovala vznik sdružení ekologických organizací Zelený kruh. V prosinci 1989 se účastnil založení Konfederace politických vězňů. Od listopadu 1989 do voleb v roce 1990 byl Ivan Dejmal vedoucím ekologické sekce programové komise Občanského fóra. V únoru 1990 nastoupil na ministerstvo životního prostředí. V témže roce byl rehabilitován a dokončil studia na VŠZ v Praze. V únoru 1991 byl jmenován ministrem životního prostředí České republiky a tuto funkci vykonával až do července 1992. Do roku 1994 pracoval v Českém ekologickém ústavu jako vedoucí sekce strategických studií. V roce 1993 založil a po tři roky vedl Spolek pro obnovu venkova. V letech 1994 až 1995 byl ředitelem Českého ústavu ochrany přírody. Od roku 1995 působil jako nezávislý projektant v oboru územního plánování a krajinářské tvorby. V prosinci 2007 se stal místopředsedou rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Ivan Dejmal zemřel po krátké těžké nemoci 6. února 2008.

Související:

Článek Petra Blažka Akce „Přednáška“ – sledování Ivana Dejmala v historické revui ÚSTR Paměť a dějiny 2/2008
Článek Jaroslava Pažouta Působení Ivana Dejmala ve studentském hnutí v historické revui ÚSTR Paměť a dějiny 2/2008
Článek Tomáše Bursíka Ivan Dejmal za mřížemi v historické revui ÚSTR Paměť a dějiny 2/2008