26. KVĚTNA

● 1947:  ⃰  Lída Rakušanová

emigrantka, redaktorka Rádia Svobodná Evropa, novinářka a spisovatelka

foto Kancelář Senátu ČR

Lída Rakušanová se jako Ludmila Horská narodila 26. května 1947 v  Českých Budějovicích. Po sovětské okupaci Československa v roce 1968 odešla do zahraničí. S manželem se zapojili do aktivit československého exilu. Publikovali mimo jiné v exilovém časopisu Text. Od roku 1975 spolupracovala s Rádiem Svobodná Evropa na rozhlasovém pořadu Rozhledy Slávy Volného, od února 1978 působila už jako stálá redaktorka v zahraniční a později ve vnitropolitické redakci. Kromě stovek politických komentářů připravovala pro „Svobodku“ řadu let také pořad Literatura bez cenzury, četbu na pokračování z knih režimem zakázaných autorů, vydávaných v samizdatu a v exilových nakladatelstvích. V devadesátých letech se podílela na založení navazující redakce Svobodné Evropy v Praze, zároveň pracovala jako korespondentka pro německé a švýcarské noviny. Působila v televizi i v tištěných médiích, kde se věnovala zejména tématu česko-německých vztahů a za svou novinářskou práci získala řadu ocenění. Od Ústavu pro studium totalitních režimů získala Lída Rakušanová v roce 2023 Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době nacistické okupace a komunistické diktatury.

● 1936:  ⃰  Natalia Gorbaněvská

jazykovědkyně, básnířka, novinářka, překladatelka, spisovatelka, lidskoprávní aktivistka a politická vězeňkyně

foto archiv Memorial

Natalia Gorbaněvská se narodila 26. května 1936 v Moskvě. V roce 1964 absolvovala Leningradskou univerzitu a začala pracovat jako korektorka a překladatelka. Psala básně, z nichž některé vyšly i v oficiálním tisku. Poté, co se začala angažovat v disidentském hnutí, mohla být její tvorba publikována pouze v samizdatu. Události z 21. srpna 1968 v Československu se jí hluboce dotkly, proto se společně s kamarády rozhodla proti invazi protestovat. Během demonstrace na Rudém náměstí 25. srpna 1968 byla zatčena, ale jako matka tříměsíčního syna byla na rozdíl od ostatních demonstrantů záhy propuštěna. O demonstraci informovala zahraniční média otevřeným dopisem, který koloval v samizdatové podobě i v Československu. Teprve díky knize Poledne, kterou sestavila v průběhu líčení s demonstranty, se stal jejich případ světoznámým. Trestu za demonstraci se tak nakonec nevyhnula ani ona. V prosinci 1969 byla Natalia Gorbaněvská zatčena a uvězněna. O rok později byla prohlášena za duševně chorou a umístěna do psychiatrické vězeňské nemocnice, nejdříve v Moskvě, poté v Kazani. Natalii Gorbaněvské byly, stejně jako dalším politickým vězeňkyním, zde podávána silná psychofarmaka s velmi silnými vedlejšími účinky. Po návratu z vězení v psychiatrických klinikách v roce 1972 se opět zapojila do disidentského hnutí. Angažovala se mimo jiné v protestech proti vyhoštění Alexandra Solženicyna ze Sovětského svazu a proti zneužívání psychiatrických zařízení k týrání politických vězňů. Pod hrozbou dalšího věznění se rozhodla odejít do exilu. V roce 1975 odjela nejprve do Izraele, odtud se pak přestěhovala do Paříže, kde žila až do své smrti 29. listopadu 2013. Rok předtím vydal Ústav pro studium totalitních režimů a nakladatelství Torst její knihu Poledne v českém překladu.

Související: