Natalia Gorbaněvská (1936-2013)
Natalia Gorbaněvská se narodila roku 1936 v Moskvě. V roce 1964 absolvovala Leningradskou univerzitu a začala pracovat jako korektorka a překladatelka. Psala básně, z nichž některé vyšly i v oficiálním tisku. Poté, co se začala angažovat v disidentském hnutí, mohla být její tvorba publikována pouze v samizdatu. Koncem dubna 1968 vyšlo první číslo samizdatu Kronika současných událostí (Хроника текущих событий). Pod titulem „Rok lidských práv v Rusku“ jej edičně připravila Natalia Gorbaněvská. Do roku 1983 vyšlo dalších 62 čísel Kroniky, která se tím stala nejvýznamnějším a nejdéle vycházejícím opozičním periodikem v Sovětském svazu. Dne 21. 8. 1968 byla hluboce dotčena zprávou o násilném potlačení Pražského jara, které představovalo naději i pro mnohé lidi v Sovětském svazu. Rozčarována oficiálními prohlášeními o jednomyslné podpoře sovětského lidu „bratrské pomoci“ se společně s kamarády rozhodla proti invazi protestovat. Během demonstrace na Rudém náměstí 25. 8. 1968 byla zatčena, ale jako matka tříměsíčního syna byla na rozdíl od ostatních demonstrantů záhy propuštěna. O demonstraci informovala zahraniční média otevřeným dopisem, který koloval v samizdatové podobě i v Československu. Teprve díky knize Poledne, již sestavila v průběhu líčení s demonstranty, se stal jejich případ světoznámým. Trestu za demonstraci se však nakonec nevyhnula ani Natalia Gorbaněvská. V prosinci 1969 byla zatčena a uvězněna. O rok později byla prohlášena za duševně chorou a umístěna do psychiatrické vězeňské nemocnice v Moskvě. Z moskevské psychušky, jak se těmto zařízením v Sovětském svazu říkalo, byla převezena do Kazaně. Ve zdejší psychušce žilo na dvou odděleních asi 140 žen, z nichž většinu tvořily duševně nemocné kriminálnice. Natalii Gorbaněvské zde byla, stejně jako dalším přibližně 10 politickým vězeňkyním, podávána silná psychofarmaka. Tyto preparáty měly silné vedlejší účinky, které v kombinaci s prostředím a sdílením uzavřeného prostoru s psychicky narušenými kriminálnicemi vytvářely atmosféru, na kterou Natalia Gorbaněvská velice těžce vzpomínala. Po návratu z vězení v psychiatrických klinikách v roce 1972 se opět zapojila do disidentského hnutí. Angažovala se mimo jiné v protestech proti vyhoštění Alexandra Solženicyna ze Sovětského svazu a proti zneužívání psychiatrických zařízení k týrání politických vězňů. Pod hrozbou dalšího věznění se rozhodla odejít do exilu. V roce 1975 odjela nejprve do Izraele, odtud se pak přestěhovala do Paříže, kde žila až do své smrti. Natalia Gorbaněvská zemřela 29. listopadu 2013. Rok předtím vydal Ústav pro studium totalitních režimů a nakladatelství Torst knihu Poledne v českém překladu.