Narodil se 22. května 1883 v hornické rodině na Březových Horách u Příbrami. Otec František Tuháček zemřel, když bylo Aloisovi sedm let. Výchova devíti dětí zůstala na matce Terezii, rozené Janouškové. O jedenáct let později (1901) se musel osmnáctiletý Alois vyrovnat s další ztrátou – s úmrtím matky. V té době již vyučený knihař studoval na klasickém příbramském gymnáziu. Nějaký čas našel útočiště v arcibiskupském konviktu, odkud však po čase odešel a probíjel se na studiích kondicemi. Rozčarován z poměrů v kněžském internátu, nevydal se cestou k duchovenské službě, ale rozhodl se pro studium klasických jazyků a češtiny na Filozofické fakultě UK v Praze. Jako výborný student dostával stipendium, v posledních letech studií byl podporován i rodiči své manželky Marie, se kterou se v roce 1909 oženil. Učitelskou dráhu zahájil na Obchodní akademii v Plzni. Odtud po půl roce přešel na Městské dívčí lyceum (reálné gymnázium) v Plzni, kde prožil jako profesor češtiny a latiny celých osmadvacet let. Z pozice římskokatolického laika sledoval ještě před založením Církve československé (husitské) (dále jen CČS(H)) snahy reformního duchovenstva. Hned v lednu 1920 nabídl své služby nově ustavené církvi, do které vzápětí také přestoupil. Významně se jako člen přípravného výboru podílel na formování náboženské obce CČS(H) v Plzni-západ, po vysvěcení na kněze v květnu 1921 konal československé bohoslužby a přednášel nejen na Plzeňsku, ale rovněž na Klatovsku a Domažlicku. Na celocírkevním poli úzce spolupracoval s pozdějším prvním patriarchou CČS(H) dr. Karlem Farským. Středem jeho zájmu se stala zejména liturgická tvorba. Už na I. valném církevním sjezdu v lednu 1921 nastínil základní liturgické směrnice CČS(H). Jeho práce na tomto poli dosáhla vrcholu na počátku 40. let vydáním tří částí Bohoslužebné knihy CČS. Profesor Alois Tuháček se nikdy nesmířil s mnichovským diktátem a březnovou okupací českých zemí. Přestože byl od září 1942 jmenován biskupským vikářem pro plzeňskou oblast, odmítal při jakékoliv příležitosti používat vynucený název „církev českomoravská“. Jeho zatčení 28. dubna 1944 sice mnohé zasáhlo, ale nepřekvapilo. I s manželkou byl převezen na plzeňské gestapo, kde jej vyšetřoval komisař Oto Haas. Od 23. května 1944, kdy byl umístěn v pražské pankrácké věznici, se připravoval na soud. Ten jej za poslech a rozšiřování zpráv zahraničního rozhlasu a zakázanou manipulaci s rozhlasovými aparáty (montování krátkých vln)[1] odsoudil 8. června 1944 k 15 letům káznice.[2] Trest si odpykával v Gollnově u Štětína. Fronta se však přibližovala a v únoru 1945 musela být káznice evakuována. Během transportu vězňů do Hamburku utrpěl profesor Tuháček zranění. Absence zdravotní péče, kruté zacházení a nepříznivé klimatické podmínky vykonaly své. Dne 16. února 1945 v 15.45 hod. umírá v hamburském lazaretu na otravu krve. Jeho ostatky byly uloženy na neznámém místě na rozlehlém hřbitově v Hamburku-Ohlsdorfu. Po skončené válce se Aloisi Tuháčkovi dostalo celé řady ocenění. Druhý řádný sněm CČS(H) mu v červnu 1946 za jeho celoživotní liturgickou práci vyslovil uznání in memoriam. Na tento akt navázala církev v září 2010 během vrcholících oslav 90. výročí svého vzniku, kdy se znovu rozhodla vyzdvihnout přínos této osobnosti pro CČS(H). Za své zásluhy v odboji byl Alois Tuháček v roce 1947 vyznamenán in memoriam Československým válečným křížem 1939. Profesorovu osobnost nejlépe charakterizují slova jednoho z jeho spoluvězňů, plzeňského velkoobchodníka Martínka: Nikdo mně ještě nepřiblížil Boha tak jako Tuháček.