Únor

Kalendář výročí připomíná momenty z novodobé historie, které by neměly upadnout v zapomnění. Je určen zejména novinářům, jimž nabízí podněty k přípravě vlastních témat. Pracovníci ÚSTR jim pak rádi nabídnou podrobnosti.
Únor nabízí mimo jiné tato výročí:

6. února 1895 se narodil novinář Ferdinand Peroutka

Komentář k tomu, jak se dnes zachází s jeho odkazem, může poskytnout např. historik
Ondřej Matějka, náměstek ředitele ÚSTR, ondrej.matejka@ustrcr.cz.

25. února 1948 – komunistický puč

Koncem února 1948 převzali komunisté moc v Československu. Snažili se o to déle, zejména od konce druhé světové války. KSČ pak pokračovala v posilování vlivu různými cestami. Začátkem roku 1948 se zástupci ČSNS a ČSSD postavili na odpor snaze KSČ o ovládnutí Sboru národní bezpečnosti.

12. února komunistický ministr vnitra Václav Nosek odvolal 8 nekomunistických velitelů SNB v Praze.

13. února nekomunističtí ministři na schůzi vlády podpořili a prosadili návrh ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny na zrušení výše zmíněného odvolání nekomunistických velitelů SNB a dočasné zastavení všech změn v SNB do. V následujících dnech KSČ mobilizovala své členy i příznivce, z Moskvy dokonce přiletěl zvláštní sovětský zmocněnec.

20. února na mimořádné schůzi vlády ministři Československé strany národně socialistické, Československé strany lidové a Demokratické strany podali demisi. Sociální demokraté ani nestraničtí ministři se však k tomuto kroku nepřipojili, demisi tedy nepodala více než polovina ministrů, a vláda tak mohla formálně fungovat i nadále.

Následovalo pět dnů stupňujících se komunistických hrozeb ve formě manifestací a shromáždění lidu, zakládání akčních výborů Národní fronty pod vedením KSČ, vyzbrojování Lidových milicí či generální stávky.

23. února večer na podporu prezidenta Beneše vyšli studenti v tisícihlavém davu směrem k Pražskému hradu, na Hradčanském náměstí však byli zastaveni příslušníky SNB.

25. února po celodenním jednání prezident Edvard Beneš podepsal demisi 12 nekomunistických ministrů a svěřil Klementu Gottwaldovi doplnění chybějících členů kabinetu. Ten dohlédl na to, aby noví ministři sympatizovali s politikou KSČ, i když původně reprezentovali jiné politické strany. Ve stejný den se konala druhá protikomunistická demonstrace studentů, kteří opět směřovali k Hradu. V Nerudově ulici a na Loretánském náměstí průvod pomocí násilí zastavily Lidové milice. Zatčeno bylo 118 studentů a další byli zraněni. Okamžité čistky v Národním shromáždění i armádě předznamenaly 40 let vlády KSČ.

Tématem převzetí moci komunisty v roce 1948 se zabývají mj. historici

Jaroslav Rokoský, email: jaroslav.rokosky@ustrcr.cz, tel. 722 707 753
Jan Kalous, email: jan.kalous@ustrcr.cz, tel. 737 732 402

Související:

Články Václava Vebera v revue Paměť a dějiny:
Jak to bylo s demisemi v únoru 1948
Stalinizace KSČ 1948-1953
Článek Petra Blažka v revue Paměť a dějiny Únorový převrat pohledem Ústředny StB při ministerstvu vnitra
Článek Petra Koury a Vítězslava Sommera v revue Paměť a dějiny Ve vládě s komunisty nebudeme míti žádný vliv
Článek Ivany Koutské v revue Paměť a dějiny Únor 1948 a perzekuce zaměstnanců ministerstva zahraničních věcí
Článek Pavla Žáčka v revue Paměť a dějiny Drtina v Plzni: Pokus o organizování reakční mocenské akce
Semináře ÚSTR Jediný výstřel únorového puče, který se konal 6. února 2014, a Jediný výstřel únorového puče II, který se konal 11. února 2016.

25. února 1969 se upálil Jan Zajíc

Student železniční průmyslovky v Šumperku Jan Zajíc se polil hořlavinou a zapálil v jednom z domů na pražském Václavském náměstí. Sám sebe označil za „pochodeň č. 2“ a přihlásil se k odkazu Jana Palacha, který stejným činem doufal vyburcovat společnost k odporu vůči nastupující normalizaci a omezování svobod po srpnu 1968. Jan Zajíc se stal nejznámějším Palachovým následovníkem.