1. ÚNORA
● 1933: ⃰ Zbyněk Janata
protikomunistický odbojář, člen skupiny bratří Mašínů, popraven komunisty
foto archiv
Narodil se 1. února 1933 v rodině učitele v Bartoušově na Jičínsku. Matka mu zemřela již v roce 1936, jeho otec pomáhal za války Zdeně Mašínové po zatčení jejího manžela. Zbyněk Janata se tehdy seznámil s bratry Ctiradem a Josefem Mašínovými. Po válce začal studovat na gymnáziu v Nymburku a v Poděbradech, ale studia nedokončil. Z Vyšší průmyslové školy v Mladé Boleslavi byl rovněž vyloučen za pokus krádeže motoru z odstaveného vraku auta. Poté brigádně pracoval v hutích na Kladně a později jako technický úředník v podniku Kovolis-Čáslav, provozovna Hedvíkov. Po nástupu komunistů k moci se od počátku zapojil do činnosti protikomunistické skupiny bratří Mašínů. Koncem září 1951 se Zbyněk Janata zúčastnil přepadení stanice SNB v Čelákovicích, v srpnu 1952 poskytl informace pro přepadení vozu s výplatami pro zaměstnance Kovolisu a v srpnu 1953 se podílel na krádeži donaritu z dolu Kaňk. Společně s bratry Mašínovými, Milanem Paumerem a Václavem Švédou odešel na podzim 1953 do zahraničí. Cestou do Západního Berlína se po přestřelce na nádraží v Uckro oddělil od přátel a následně byl zatčen příslušníky východoněmecké policie. V roce 1954 byl s Václavem Švédou, rovněž zatčeným ze skupiny bratří Mašínů, vydán do Československa. Nejvyšším soudem v Praze byli oba společně ještě se Ctiborem Novákem odsouzeni k trestu smrti a 2. května 1955 oběšeni v pankrácké věznici. Nesměli být pohřbeni a urny s jejich popelem byly v roce 1961 zničeny. V roce 1991 byl Zbyněk Janata rehabilitován.