
11. LISTOPADU
● 1952: † Ladislav Plšek
zemědělec, politický vězeň, popraven komunisty
foto Národní archiv
Ladislav Plšek se narodil 27. března 1925 v Horní Lidči na Valašsku do početné rodiny drobného zemědělce. Od mládí se dostával do menších střetů se zákonem, po nástupu povinné vojenské služby v Olomouci (únor 1948) se potýkal s kázeňskými problémy. Tyto skutečnosti se v létě 1949 pravděpodobně staly hlavním důvodem jeho rozhodnutí utéci do Rakouska. Byl ale chycen a 16. května 1950 odsouzen k 13 letům vězení. Od srpna 1951 si Ladislav Plšek odpykával trest v táboře XII při uranových dolech v oblasti Horního Slavkova. V noci ze 14. na 15. října 1951 se zúčastnil tragického útěku 12 vězňů z šachty č. 14, při němž byl smrtelně zraněn dozorce Jan Gucký. Hned následujícího dne byla skupina uprchlíků u nedalekých Stanovic vypátrána. Přestřelku, která se rozpoutala, zaplatilo pět z nich životem. Ladislav Plšek byl zadržen a 21. března 1952 v Jáchymově odsouzen k trestu smrti. Přestože nebyl střetu s ml. strážmistrem Guckým přítomen, pomáhal jej umístit do těžní klece, kterou byl zraněný dozorce spuštěn do šachty a Státní soud toto jednání kvalifikoval jako zločin vraždy. Spolu s ním byli k trestu smrti odsouzeni ještě Boris Volek a dozorce Josef Karolík. Ladislav Plšek byl popraven 11. listopadu 1952 mezi pátou a půl šestou hodinou ranní v Praze na Pankráci. Po roce 1989 byl plně rehabilitován.
Tématem protikomunistického odboje a popravených z politických důvodů se zabývají mj. historici
Petr Mallota, e-mail: petr.mallota@ustrcr.cz
Jan Synek, e-mail: jan.synek@ustrcr.cz
Marie Cholínská, e-mail: marie.cholinska@ustrcr.cz
Související:
- Životní příběh Ladislava Plška v rámci projektu Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu 1948-1989
- Čtyřdílná publikace Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu 1948-1989 s podrobným příběhem Ladislava Plška
● 1918: Den válečných veteránů
připomínka konce 1. světové války a všech veteránů z válečných konfliktů
foto archiv
Den válečných veteránů se slaví celosvětově 11. listopadu u příležitosti konce první světové války. Dne 11. listopadu 1918 bylo ve vlakovém voze u severofrancouzského města Compiègne podepsáno příměří mezi zeměmi Dohody a Německem, jímž byly na západní frontě ukončeny boje 1. světové války. Tradice oslav konce 1. světové války se začala rodit již při prvním výročí dne příměří, 11. listopadu 1919, kdy byl tento den připomínán v Londýně, Paříži i dalších městech dohodových států. Americký prezident Woodrow Wilson téhož roku oficiálně vyhlásil 11. listopad Dnem příměří. Od roku 2004 je tento významný den připomínán i v České republice. Symbolem „Dne veteránů“ se stal květ vlčího máku. To má svůj původ v básni Na flanderských polích, kterou v roce 1915 napsal kanadský chirurg John McCrae, jenž sloužil na západní frontě. Květy vlčího máku pokrývaly hroby vojáků padlých na západní frontě a staly se proto symbolem tohoto svátku.
NA POLÍCH VE FLANDRECH
Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,
je možná slyšet zpívat skřivánky,
zde dole kanóny jen svojí píseň řvou.
My už však nevstanem a je to možná zdání,
že včera ještě žili jsme a byli milováni.
Teď jenom tiše ležíme
na polích flanderských.
Náš boj však zase jiní převezmou.
Do vašich rukou dáme my teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,
že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou
na polích flanderských.