2. ČERVNA

● 2025: † Jarmila Stibicová

učitelka, signatářka Charty 77, lidskoprávní aktivistka

foto archiv Ústavu pro studium totalitních režimů

Jarmila Stibicová se narodila 14. srpna 1933 v Turkovicích na Pardubicku. Vystudovala na filozofické fakultě češtinu a ruštinu a později při zaměstnání ještě angličtinu. Během Pražského jara byla ve vedení přípravného okresního výboru Klubu angažovaných nestraníků (KAN). Po srpnové invazi se otevřeně postavila proti režimu. Po upálení Jana Palacha spoluorganizovala na škole protestní hladovku a během prvního výročí srpnové okupace se podílela i na letákových akcích, za což byla na podzim roku 1969 podmínečně odsouzena. Následoval vyhazov z filozofické fakulty a v únoru 1970 i ze zaměstnání. Spolu s manželem patřila k prvním signatářům Charty 77 a od té doby ji Státní bezpečnost pronásledovala až do pádu režimu. Z Jarmily Stibicové se brzy stala zřejmě nejvýznamnější postava antikomunistického disentu ve Východočeském kraji. Půjčovala studentům zahraniční literaturu a do Pardubic pašovala samizdat, petiční materiály, časopis Svědectví a další. Pořádala akce s mluvčími Charty a bytové semináře. Pro Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) shromažďovala materiály o soudních procesech a zároveň je posílala organizaci Amnesty International na Západ. Státní bezpečnost ji zatýkala často, především na státní svátky a výročí. V listopadu 1989 v Pardubicích zakládala Občanské fórum, po svobodných volbách se z politiky stáhla a pracovala pro Amnesty International. Věnovala se sociální problematice a vyučovala angličtinu. Od Ústavu pro studium totalitních režimů obdržela v roce 2014 Cenu Václava Bendy a v roce 2023 od prezidenta republiky Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy. Jarmila Stibicová je také čestnou občankou Pardubic. Právě zde dne 2. června 2025 ve věku 91 let zemřela.

Související:

● 1999: † Václav Benda

matematik, kybernetik, filozof, disident, politický vězeň, politik

foto Archiv Poslanecké sněmovny

Václav Benda se narodil 8. srpna 1946 v Praze. Vystudoval bohemistiku a filozofii na Univerzitě Karlově (1964–1969), v této době byl aktivní ve studentském hnutí a podílel se na zakládání klubů katolické mládeže. Poté v letech 1970–1975 vystudoval teoretickou kybernetiku na MFF UK. Pro svou katolickou víru a neochotu vstoupit do KSČ musel vystřídat mnoho povolání. Až do roku 1976 nebyl politicky aktivní, vše změnil proces s hudebníky The Plastic People of the Universe. Patřil k prvním signatářům Charty 77 a spoluzakládal Výbor na ochranu nespravedlivě stíhaných. Byl dvakrát mluvčím Charty 77 (1979 a 1984) a stál u zrodu křesťansko-demokratického proudu v Hnutí za občanskou svobodu. Po vzniku Charty zformuloval svůj koncept „paralelní polis“, v němž se snažil disidentské hnutí směrovat k vytváření nezávislých struktur (vzdělávacích, kulturních či politických). Ve druhé polovině osmdesátých let vydával samizdatový odborně filozofický časopis PARAF (PARalelní Akta Filozofie) a věnoval se organizování bytových seminářů. Za protikomunistickou činnost byl čtyři roky vězněn (1979-1983). Po listopadu 1989 založil Křesťanskodemokratické hnutí, po jeho splynutí s ODS pak působil v parlamentu za tuto stranu. Veřejnosti byl znám i jako první ředitel Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Významně se zasadil o zahájení procesu, pro nějž se ustálilo označení „vyrovnání se s komunismem“. V roce 1998 mu byla udělena Medaile Za zásluhy I. stupně. Václav Benda zemřel po krátké těžké nemoci 2. června 1999 v Praze. Ústav pro studium totalitních režimů jej každoročně připomíná udělováním Cen Václava Bendy.

● 1947:  ⃰  František Mikloško

slovenský politik a disident, bývalý poslanec Národní rady Slovenské republiky

foto Kancelář Senátu ČR

František Mikloško se narodil 2. června 1947 v Nitře. Pochází z katolické rodiny. Do historie se zapsal především jako jeden z hlavních organizátorů takzvané Svíčkové demonstrace v Bratislavě v roce 1988. Šlo o poklidnou manifestaci za náboženská občanská práva. Již od mládí se angažoval v náboženských kruzích, vstoupil i do struktur tajné církve, v jejímž rámci organizoval duchovní cvičení a studentské kroužky. Zapojil se také do činnosti známého společenství Fatima. V osmdesátých letech organizoval masové poutě, které byly otevřenými protirežimními akcemi. Aktivity tajné církve neunikly pozornosti Státní bezpečnost a ani on se nevyhnul výslechům a pronásledování. Jako zástupce katolického disentu byl osloven, aby se zapojil do formujícího se hnutí Verejnosť proti násiliu. Ve vrcholné politice působil až do roku 2010. Od Ústavu pro studium totalitních režimů získal František Mikloško v roce 2023 Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době nacistické okupace a komunistické diktatury.