17. ČERVNA

● 1956: † Jan Sergěj Ingr

čs. legionář, armádní generál, politik a diplomat, exulant

foto Vojenský historický ústav (VHÚ)

Jan Ingr se narodil 2. září 1894 ve Vlkoši u Kyjova. Měl studovat veterinární lékařství, ale předtím se rozhodl roku absolvovat vojenskou presenční službu. Do dalších plánů ale zasáhla první světová válka. Již v srpnu odjel na ruskou frontu, zde padl do ruského zajetí. Vstoupil nejprve do 1. srbské dobrovolnické divize v Oděse, v roce 1916 přestoupil již v hodnosti poručíka do čs. legií a v červenci 1917 se zúčastnil i slavné bitvy u Zborova. V Rusku přestoupil na pravoslaví a přijal jméno Sergěj. V říjnu 1917 se přesunul do francouzských a v srpnu 1918 nakonec i do italských legií. Po válce se vrací do vlasti, kdy se účastní bojů s maďarskou armádou na Slovensku a obsazení Bratislavy. Poté je převelen na Těšínsko, odkud zase s čs. armádou pod velením pplk. Šnejdárka pomáhá vytlačit polskou armádu. Po bojích postupuje ve vojenských hodnostech a funkcích, dosáhne až hodnosti divizního generála a velitele III. armádního sboru. Po německé okupaci odchází přes Polsko do exilu ve Francii a v Paříži vybuduje Československou vojenskou kancelář. Po vzniku Londýnské exilové vlády se stává ministrem národní obrany, a když byl z této funkce na nátlak KSČ odvolán, je jmenován do čela Hlavního velitelství československé branné moci. Jan Sergěj Ingr odmítal armádu podle sovětského vzoru, po návratu do vlasti mu proto komunisté již zcela znemožnili působit v armádě. Byl dokonce obviněn, vyšetřován a sledován Obranným zpravodajstvím. Po formálním očištění na zákrok prezidenta Beneše byl v září 1947 povýšen do hodnosti armádního generála a stal se velvyslancem v Holandsku. rezignoval V reakci na únorový komunistický převrat na funkci velvyslance rezignoval a žil poté v Londýně a později ve Spojených státech amerických. Stal se členem Rady svobodného Československa a organizoval protikomunistický odboj. V návaznosti na západní služby budoval exilovou zpravodajskou službu. Tomu napomáhaly i Ingrovy cenné politické kontakty, od roku 1949 byl dokonce konzultantem americké vlády. Zemřel náhle 17. června 1956 v Paříži na srdeční záchvat. Jeho předčasný odchod bezpochyby negativně poznamenal a ochromil exilový odboj. V roce 1991 byla Janu Sergěji Ingrovi posmrtně vrácena hodnost armádního generála a in memoriam byl vyznamenán Řádem M. R. Štefánika.

● 1950: † František Rod

truhlář, účastník protikomunistického odboje, popraven komunisty

foto Archiv bezpečnostních složek

František Rod se narodil 15. září 1902 ve Staré Říši. Po dokončení obecné školy se stal truhlářem. Od roku 1927 byl členem ČSL a katolické tělovýchovné jednoty Orel. V roce 1934 si založil vlastní dílnu, tu ale v roce 1943 německé úřady zavřely a on byl totálně nasazen. Po válce vstoupil do SNB, výcvik však nedokončil a vrátil se k truhlařině. Byl ženatý, měl dvě děti. Po únorovém převratu v roce 1948 se František Rod podílel na vytvoření odbojové organizace Karla Veselého, jež působila od podzimu 1948 do července 1949 v okolí Jihlavy. Skupina se scházela v jeho dílně a zapojil do ní další osoby, které nesouhlasily s novým politickým zřízením. Spolu s Veselým a Lukařským plánovali přepadení jihlavské věznice a osvobození politických vězňů. Podílel se rovněž na rozšiřování protistátních letáků. Když se smyčka kolem skupiny začala stahovat, chtěl uprchnout za hranice, ale 2. září 1949 byl při pokusu o útěk zatčen. Obvinili ho z trestných činů vlastizrady, vyzvědačství a spoluviny na zločinu vraždy a soudili v politickém procesu „Veselý, Rod a Tuček“, který se konal v únoru 1950 před Státním soudem v Jihlavě. V něm si František Rod, ale i Jan Tuček a Karel Veselý vyslechli trest smrti. Marné a bez odezvy zůstaly i četné žádosti o milost od jeho manželky Emílie, či patnáctileté dcery a čtyřletého syna. Františka Roda oběsili 17. června 1950 na dvoře Krajské soudní věznice v Jihlavě jako prvního z celé skupiny v pět hodin ráno. Všichni odsouzení v procesu Veselý, Rod a Tuček byli rehabilitováni v roce 1990. Františku Rodovi byl však soudem ponechán zbytkový trest pěti let (za smyšlený pokus o vraždu), k jehož zrušení došlo až o další dva roky později. Od roku 2020 památku jihlavského truhláře připomíná na budově Okresní galerie Vysočiny v Komenského ulici tabulka Poslední adresy v rámci stejnojmenného projektu Ústavu pro studium totalitních režimů.



Související: