27. BŘEZNA

● 1948: † Vojtěch Rygal

český katolický kněz, skaut a orel, první kněžská oběť komunistického režimu

zdroj: archiv Knihovny Holešov

Holešovský kaplan a katecheta, orelský pracovník a nadšený sportovec Vojtěch Rygal se narodil 10. dubna 1910 v Hulíně v rodině drobného zemědělce. Studoval nejdřív na Arcibuskupském gymnáziu v Kroměříži, poté přestoupil na Státní reálné gymnázium v Kroměříži, kde také odmaturoval. Pod vlivem hulínského P. Alberta Jadrníčka se rozhodl stát knězem. V roce 1934 byl po teologických studiích v Olomouci vysvěcen na kněze. Působil v Pavlovicích u Přerova, v Bystřici pod Hostýnem, v Nákle u Chrudimi, a nakonec v Holešově. Zde byl dva roky katechetou na místních školách, pomocným kaplanem a vychovatelem orelské mládeže. Intenzivně se věnoval orelskému sportu, výrazně se podílel na přestavbě zdejšího hřiště. Jeho široká obliba byla nepohodlná nastupující komunistické moci – už měsíc po převratu měl zakázáno vyučovat a po likvidaci Orla nesměl působit ani jako trenér a vychovatel mládeže v místní jednotě. To uspíšilo jeho rozhodnutí odejít do emigrace. Při pokusu o přechod hranic v blízkosti Aše byl však 27. března 1948 Vojtěch Rygal bez varování zastřelen pohraniční stráží. Přitom podle zákona byl tehdy nelegální přechod hranic stále pouhým přestupkem, který podléhal pokutě nebo několika dnům vězení. Vojtěch Rygal byl první známou obětí režimu z řad církve, přes sledování StB se posledního rozloučení s ním zúčastnilo v rodném Hulíně velké množství věřících a duchovních a jeho pohřeb byl vnímán jako politický protest proti novému režimu.

Související:

medailonek Vojtěcha Rygala na stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů

● 1926: ⃰ Jaroslava Skleničková

pamětnice lidické tragédie, spisovatelka

foto Eduard Stehlík

Jaroslava Skleničková, rozená Suchánková se narodila 27. března 1926 v Lidicích. V červnu 1942, kdy nacisté vyvraždili všechny obyvatele středočeské vesnice údajně spojené s pomocí parašutistům, kteří v květnu téhož roku zaútočili na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, bylo Skleničkové teprve šestnáct let. Jejího otce společně s dalšími lidickými muži nacisté zastřelili a vesnici srovnali se zemí. Mladá Jaroslava byla spolu s matkou, starší sestrou a ostatními lidickými ženami poslána do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Přežila. O svých zkušenostech z koncentračního tábora, smutném osudu Lidic i těžkém návratu do normálního života neváhala hovořit a zpracovala je ve dvou autobiografických publikacích: Jako chlapce by mě zastřelili … a Vzpomínky mě stále tíží. Zemřela jako poslední přeživší žena lidické tragédie v kruhu své rodiny 27. září 2024 ve věku 98 let.

● 1925: ⃰ Ladislav Plšek

zemědělec, politický vězeň, popraven komunisty

foto Národní archiv

Ladislav Plšek se narodil 27. března 1925 v Horní Lidči na Valašsku do početné rodiny drobného zemědělce. Od mládí se dostával do menších střetů se zákonem, po nástupu povinné vojenské služby v Olomouci (únor 1948) se potýkal s kázeňskými problémy. Tyto skutečnosti se v létě 1949 pravděpodobně staly hlavním důvodem jeho rozhodnutí utéci do Rakouska. Byl ale chycen a 16. května 1950 odsouzen k 13 letům vězení. Od srpna 1951 si Ladislav Plšek odpykával trest v táboře XII při uranových dolech v oblasti Horního Slavkova. V noci ze 14. na 15. října 1951 se zúčastnil tragického útěku 12 vězňů z šachty č. 14, při němž byl smrtelně zraněn dozorce Jan Gucký. Hned následujícího dne byla skupina uprchlíků u nedalekých Stanovic vypátrána. Přestřelku, která se rozpoutala, zaplatilo pět z nich životem. Ladislav Plšek byl zadržen a 21. března 1952 v Jáchymově odsouzen k trestu smrti. Přestože nebyl střetu s ml. strážmistrem Guckým přítomen, pomáhal jej umístit do těžní klece, kterou byl zraněný dozorce spuštěn do šachty a Státní soud toto jednání kvalifikoval jako zločin vraždy. Spolu s ním byli k trestu smrti odsouzeni ještě Boris Volek a dozorce Josef Karolík. Ladislav Plšek byl popraven 11. listopadu 1952 mezi pátou a půl šestou hodinou ranní v Praze na Pankráci. Po roce 1989 byl plně rehabilitován.