Východní blok 1948-1989

V souvislosti s politickými změnami, které v roce 1956 přinesl 20. sjezd ústředního výboru Komunistické strany Svazu sovětských socialistických republik, se změnila i forma řízení a kontroly satelitních bezpečnostních složek. Od konce 40. let minulého století sice již v Československu působilo několik desítek až několik set poradců, nicméně smluvně byl v hrubých rysech upraven pouze jejich pobyt včetně hrazení jejich „poradenské“ činnosti. Žádné konkrétní dohody o spolupráci Státní bezpečnosti se sovětským KGB až dosud nebyly nalezeny. V Archivu bezpečnostncíh složek se dají nalézt první dokumenty s datem 1958 o společných jednáních, které jsou věnovány koncepci práce vybraných útvarů Státní bezpečnosti, koordinaci jejich činnosti se sovětskými protějšky, resp. zjevné snaze o jejich řízení podle moskevského stylu. Od roku 1960 byly v rozmezí jednoho až tří let organizovány velké, reprezentativní porady, jednou v Moskvě, podruhé v Praze, na  nichž se scházeli špičky obou aparátů – předseda KGB, jeho náměstci a náčelníci vybraných správ KGB spolu s čs. ministrem vnitra, některými náměsky, náčelníky rozvědky, kontrarozvědky apod. Nejprve obecně debatovali o politické a tzv. operativní situaci ve světě, tzv. hlavním nepříteli a jeho aktivitách (zejména USA), posléze o situaci v Československu a někdy i v Sovětském svazu. Teprve poté se delegace rozdělily podle specializací – samostatně jednali představitelé obou rozvědek, kontrarozvědek, správ sledování či regionálních útvarů. Zvýšená konspirace byla požadována i při těchto příležitostech. Zástupci obou stran se snažili, na základě předem připravených dokumentů, zhodnotit uplynulé období a nastavit parametry spolupráce do budoucna. Výsledek pak byly podpisy povětšinou protokolů o jednání, signované předsedou KGB a československým ministrem vnitra, případně dohod o spolupráci (ty vrcholové na delší období byly uzavřeny v červenci 1962, únoru 1972 a srpnu 1989), konkrétních dále pak příslušnými náčelníky správ.

Vzájemná spolupráce – dokumenty