Sok-Sieger Vilém (1902-1949)

31. 12. 1902 – 18. 7. 1949

Vilém Sieger se narodil 31. prosince 1902 v Berouně, otec byl obchodníkem, matka dcerou mlynáře. Vystudoval reálné gymnázium, pak pokračoval ve studiu na vojenské akademii a v roce 1924 se stal poručíkem dělostřelectva. V prvorepublikové armádě sloužil u mnoha jednotek, mimo jiné jako letecký dělostřelecký pozorovatel (letecké pluky 1 a 4 v Praze a Hradci Králové), jako velitel baterie (například u dělostřeleckého pluku 51 v Brandýse nad Labem) i jako technický důstojník (Automobilní zbrojovka 2 v Trenčíně) a postupně byl povyšován až do hodnosti štábního kapitána.

V březnu 1931 se oženil, o čtyři roky později se mu narodil syn Vilém. Během německé okupace pracoval nejprve jako úředník na Hydrologickém a hydrotechnickém ústavu v Praze, od roku 1943 pak působil u pražské Protiletecké ochrany jako referent. Za trvání protektorátu se zapojil do odboje: podporoval rodiny, které se staly obětí nacistického teroru, udržoval též čilé kontakty s ilegálními skupinami vedenými jeho někdejšími kolegy z armády. Na svém pracovišti pro ně například zajišťoval zpravodajsky upotřebitelné informace a později obstarával potvrzení o příslušnosti k Protiletecké ochraně. V květnu 1945 se iniciativně a se zbraní v ruce zapojil do bojů v pražských ulicích.

„Přestože po únorovém komunistickém puči podal přihlášku do KSČ, ve skutečnosti zůstával stále demokraticky smýšlejícím důstojníkem.“

Po skončení války se opět vrátil do řad československé armády, kde dosáhl hodnosti podplukovníka automobilní služby (od ledna 1948 byl přidělen do 7. oddělení hlavnímu štábu MNO, tedy dopravnímu oddělení). V červenci 1948 si změnil příjmení z původního „Sieger“ na „Sok“. Přestože po únorovém komunistickém puči podal přihlášku do KSČ, ve skutečnosti zůstával stále demokraticky smýšlejícím důstojníkem, který se navíc odhodlal k mimořádně riskantnímu kroku – 7. března 1949 byl zatčen jako významný člen rozvětvené ilegální organizace Praha-Žatec, která plánovala vyvolat celostátní protikomunistické povstání.

V následném politickém procesu, jenž byl veden i s dalšími vysokými důstojníky československé armády, byl 9. června 1949 odsouzen Státním soudem v Praze za údajnou velezradu a vyzvědačství k trestu smrti. Spolu s ostatními (Miloslav Jebavý, Bohuslav Hubálek, kpt. Karel Sabela, pplk. Josef Gonic) byl pak 18. července 1949 v Praze na Pankráci popraven. Manželka Anna byla v navazujícím procesu odsouzena za údajnou spoluúčast na manželově činnosti k pěti letům těžkého žaláře. K občanské i soudní rehabilitaci pplk. Viléma Soka-Siegera došlo až po roce 1989. Jeho ostatky byly uloženy do hromadného hrobu na pražském Ďáblickém hřbitově – na podzim 2025 zde započaly práce na exhumaci jeho ostatků.

Manželka Anna byla v navazujícím procesu odsouzena za údajnou spoluúčast na manželově činnosti k pěti letům těžkého žaláře

AUTOR: PETR MALLOTA
FOTO: Archiv bezpečnostních složek a Vojenský historický ústav (upraveno)

(1. 1. 2025) – V listopadu 2024 vyšla v koedici Ústavu pro studium totalitních režimů a Nakladatelství Academia rozsáhlá kolektivní monografie Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu. Ve čtyřech svazcích mapuje formou jednotlivých životopisných hesel, koncipovaných jako případové studie, všechny doposud známé tragické kauzy popravených z politických důvodů (232 osob). Nevyhýbá se ani kontroverzním případům, které leží na hranici mezi politickými a kriminálními delikty, či ji dokonce překračují (34 osob). Kromě jednotlivých lidských osudů kniha přibližuje celkový stav bádání a zasazuje tyto popravy do širšího rámce politických procesů. Publikace obsahuje okolo 2500 fotografií a archivních dokumentů.

Čtyřsvazkovou publikaci Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu (I. – IV.) si můžete zakoupit ve vybraných knihkupectvích nebo prostřednictvím internetu na stránkách knihkupectví Kosmas.