Bohdan Mikolášek se narodil 2. prosince 1948 v Praze v rodině evangelického pastora. Dětství s celou rodinou strávil v Zásmukách u Kolína, kde otec konal farní službu. Psala se 50. léta. Idealistický Bohdanův otec byl zastáncem masarykovské demokracie, pročež se také dostal do drobnějších konfliktů se státní mocí. Problémy v podobě vzetí do vazby mu přivodil jeho veřejný protest proti nesvobodnému průběhu voleb. Citlivě vnímal také události spjaté s kolektivizací venkova. Vadila mu narůstající lhostejnost lidí k věcem veřejným… Po farářské službě v Zásmukách rodina Mikoláškova přesídlila na Chrudimsko. Jelikož však Bohdanův otec toužil po intelektuálním prostředí města, nakonec se Mikoláškovi v 60. letech vrátili do Prahy. Jelikož se Bohdan coby farářský synek nemohl studovat vysněnou muziku, rozhodnul se pro elektrotechniku. A protože měl coby mladý písničkář úspěch, bylo mu umožněno vycestovat s Marií Rottrovou na turné po třech městech Sovětského svazu. Kontakt s tamní realitou a rozhovory se sovětskými občany mu napověděly ledacos o tom, jak jsou československé události sledovány zvnějšku. Během léta 1968 Bohdan Mikolášek pobýval především v Poděbradech, takže pražské události vnímal z venkovské perspektivy. Krizové srpnové dny jej zastihly v Německu, kde se svými bratry absolvoval koncertní turné. Okupaci tehdy sledoval prostřednictvím rádia. O emigraci však ani v nejmenším neuvažoval. Po návratu do ČSSR se dále věnoval hudbě a studiu elektrotechniky. Jako mnoho dalších mladých lidí, i Bohdana silně zasáhla smrt Jana Palacha. Coby písničkář se inspiroval k napsání songu, který reflektoval tento osobní i veřejný prožitek. Shodou okolností se Bohdanova píseň dostala k mladému režisérovi Milana Peerovi, který v zimě roku 1969 dokončoval film o Palachově pohřbu. Mikoláškovu píseň si po jejím poslechu okamžitě zvolil coby hudební a textový doprovod svého studentského filmového díla. Skladba Ticho se tak stala jedním z nejvýznamnějších protestsongů dané éry. Bohdan Mikolášek ji následně prezentoval mimo jiné i v divadle Semafor. Vnímání protestsongů ze strany státních orgánů i veřejnosti se však rychle měnilo a „normalizace“ společnosti se rychle prosazovala. Na začátku 70. let se mladík seznámil s manželkou Janou, která byla stejně jako Bohdan praktikující křesťankou a studovala teologii na evangelické fakultě. Nejvíc je sblížila krizová situace z roku 1972, která nastala po uvedení písně Ticho na jedné z fakultních akcí. Bohdanův přednes protestsongu byl kritizován a jeho autor začal být stíhán. Nakonec celá kauza skončila zákazem profesionální i amatérské činnosti. Od toho okamžiku byl Bohdan Mikolášek i se svou nastávající manželkou pod drobnohledem státních orgánů. I přesto se mu podařilo – společně s Michaelem Kocábem – založit ilegální kapelu a věnovat se hudbě alespoň skrytě. Šířící se apatie ve společnosti a vidina bezvýchodnosti situace však manžele Mikoláškovy stále více přichylovala k životnímu řešení v podobě emigrace. Jelikož měla širší rodina Mikoláškova známé ve Švýcarsku, Bohdan Mikolášek s rodinou se rozhodnul k opuštění Československa. Přiměly jej k tomu i zážitky, které provázely pražskou návštěvu evropsky proslulého Rogera Schutze z hnutí Taizé. Rodina Mikoláškova se tak 1. června 1982 vydala na fiktivní dovolenou do Jugoslávie, odkud zamířila ke Švýcarským hranicím. Po značných průtazích a komplikacích se Mikoláškovým nakonec podařilo azyl získat a shodou okolností manželka Jana poměrně záhy získala místo farářky v jedné švýcarské farnosti. Švýcarský stát přijal nové emigranty dost vlažně a někteří úředníci se k nim nechovali nejlépe. Pozitivního přijetí se Mikoláškovým ovšem dostalo mezi obyčejnými lidmi na švýcarském venkově. Ten se na dlouhá léta stal jejich působištěm a až později celá rodina přesídlila do Curychu. Tam paní Jana dodnes působí coby farářka při jedné z evangelických farností a její manžel se věnuje především hudební tvorbě. Do České republiky se často vrací.