Narodil se 25. listopadu 1925 v Bojanově na Chrudimsku. Jeho otec se živil jako dělník, matka zůstávala kvůli nemoci v domácnosti. Od roku 1945 byl zaměstnán jako lesník. Protože od mládí bylo jeho koníčkem malířství, rozhodl se v roce 1947 přihlásit na Ukrajinskou akademii výtvarných umění v Praze. Jelikož však neměl dostatek finančních prostředků, musel si na studia přivydělávat jako jeřábník v ČKD Praha-Vysočany. Poprvé byl zatčen na počátku června 1953 v souvislosti s protesty dělníků ČKD proti měnové reformě, a to i přesto, že se jich osobně nezúčastnil. Několik dnů byl izolován na neznámém místě, kde byl také vyslýchán. Nakonec byl sice propuštěn, musel ale opustit své zaměstnání v ČKD. Začal proto pracovat ve stavebním podniku, který opravoval Valdštejnský palác. Již v září 1953 byl ale zatčen podruhé a obviněn z toho, že v Bojanově vytvořil protistátní skupinu, nedovoleně se ozbrojoval a připravoval atentát na prezidenta Zápotockého. Měl se prý pokoušet nastražit bombu v zasedací síni vlády ve Valdštejnském paláci. Několik týdnů byl vyšetřován v nechvalně proslulé vyšetřovně StB v Bartolomějské ulici v Praze, další měsíce strávil v soudní vazbě na náměstí Republiky. U soudu, který se odehrál v březnu 1954, mu však bylo prokázáno pouze nelegální ozbrojování a naopak obvinění z přípravy atentátu, uměle vykonstruované vyšetřujícími orgány, muselo být pro nedostatek důkazů překvapivě staženo. I proto byl nakonec odsouzen pouze na 16 měsíců. Kvůli značnému vyčerpání z prožitých útrap během vyšetřování však těžce onemocněl a větší část trestu strávil ve vězeňské nemocnici na Pankráci. Po uzdravení byl umístěn do věznice v Kutné Hoře, odkud byl v roce 1955 po dvou měsících propuštěn. Na svobodě pracoval v různých dělnických profesích, nejdéle znovu jako dělník v lese. I nadále se pak věnoval svému největšímu koníčku – malbě. Po roce 1989 uspořádal hned několik autorských výstav.