Ladislav Trejbal se narodil 1. února 1931 v Bořkově, kde měli rodiče Josef a Anastázie malé hospodářství a kde chodil i do obecné školy. Na počátku 50. let Trejbalovým komunisté zkonfiskovali pole, náhradou dostali menší a špatně přístupnou půdu. Po válce nastoupil Ladislav Trejbal jako dělník v textilce. Jednou protestoval proti neproplacení přesčasů za víkendové služby, za což byl za trest vyhozen a musel pracovat půl roku v lomu. Poté nastoupil do podniku Autorenova. V roce 1951 se seznámil s Miroslavem Mochanem, který patřil mezi vedoucí protikomunistické odbojové skupiny ILPKORG1 (Ilegální protikomunistická organizace) v Semilech a okolí. Mochan Trejbala spojil s Otou Vrbenským a Jiřím Nadějem. Skupina byla početnější (později bylo souzeno 28 lidí), ostatní členy, převážně mladé lidi, ale Trejbal neznal. Trejbal začal s Mochanem jezdit na kole po vsích a rozšiřovat letáky se jmény místních vesnických udavačů. Pohybovali se na trasách v okolí Semil mezi obcemi Bořkov, Košťálov, Nová Paka, Nedvězí, Slaná a Hořensko. V roce 1952 musel Trejbal narukovat na vojnu. Tam mu od přítele Ladislava Vojtíška přišlo varování, že Miroslav Mochan, jeho bratr a další lidé ze skupiny byli zatčeni. 10. října 1952 si StB přišla i pro Trejbala. Odvezli ho do Liberce, kde byl šest měsíců brutálně vyslýchán. Soud se semilskou skupinou se konal u Krajského soudu v Liberci ve dnech 27. a 28. března 1953 (senátu předsedal dr. Číhal). Ladislav Trejbal se musel naučit nazpaměť celou výpověď a byl uznán vinným z trestných činů velezrady a sabotáže. Sabotáže se měl údajně dopustit tím, že narušil železniční trať poblíž zastávky mezi stanicemi Bořkov a Nedvězí. V místě však žádná zastávka nebyla, případ byl zcela vykonstruovaný. Odsouzen byl ke 14 letům odnětí svobody, ztrátě občanských práv a propadnutí majetku. Trejbal strávil krátký čas v Praze na Pankráci a poté mnoho let v jáchymovských uranových lágrech, zvláště na lágru Rovnost, kde zůstal přes 7 let. Pracoval na šachtě, vystřídal všechny možné pozice od kolejáře, přes lamače, pracovníka na vykládce až po řidiče důlní lokomotivy. Na svobodu byl podmínečně propuštěn v roce 1960. Nejprve si našel práci v lomu, poté pracoval několik let v betonárně na výrobě panelů. V polovině 60. let přešel do kovozávodů a od 70. let pracoval jako údržbář. Už v roce 1960 byl rehabilitován Krajským soudem v Ústí nad Labem ohledně velezrady, nikoli však v případě smyšleného činu sabotáže. Ještě 23. ledna 1991 Nejvyšší soud zamítl Trejbalovu stížnost proti tomuto verdiktu, teprve v roce 1992 byl Ladislav Trejbal obvinění plně zproštěn.