Josef Horký se narodil 10. března 1929 v Lukově u Holešova. Otec pracoval jako dělník v Baťových závodech, matka byla v domácnosti. Po ukončení měšťanky nastoupil v roce 1943 jako lesní praktikant u hraběte Seilerna v Lukově, kde pracoval až do podzimu roku 1946. Poté stejně jako jeho otec nastoupil Josef Horký k Baťovi, kde začínal jako dělník. Po ukončení jednoroční večerní obchodní školy byl přeřazen na místo účetního v prodejně a skladu pneumatik ve Zlíně. Jako účetní pracoval později i na pobočkách v Berouně a Karviné. I přesto, že se jeho otec stal již po válce členem KSČ, Josef Horký s novým vládnoucím režimem nesouhlasil a často se zejména v zaměstnání dostával do konfliktů s některými stranickými funkcionáři. Již v srpnu 1948 se domluvil se svým bývalým spolužákem Josefem Kozmíkem na rozšiřování letáků proti režimu. S Kozmíkem se také brzy dohodli na odchodu do zahraničí, ale nakonec ilegálně přešel hranice pouze Kozmík. V říjnu 1948 se však Horký sešel s dalším přítelem Josefem Petrem, s kterým za války pracoval u hraběte Seilerna v Lukově. Petr byl již v té době vedoucím rozsáhlé ilegální protikomunistické skupiny „Pro svobodu“, jejímž členem se vzápětí stal i Horký a v dalších měsících pro skupinu získával např. oblečení, mapy, tiskoviny a rovněž další spolupracovníky. V únoru 1949 pak u sebe doma ukryl na dva týdny uprchlíka z Tábora nucené práce Dr. Rece, kterého vzápětí převedl přes hranice kurýr Counter Intelligence Corps (CIC) Štěpán Gavenda. Na počátku srpna 1949 byl ale Gavenda zatčen a kolem Petrovy skupiny se pozvolna „stahovala smyčka“ – začátkem ledna 1950 proto Horký opustil zaměstnání a začal se i s Petrem skrývat na jižní Moravě. Současně také plánovali útěk do zahraničí. Po cestě do Karlových Varů ale byli 25. února 1950 na pražském Masarykově nádraží zatčeni příslušníky StB. Josef Horký byl nejdříve vyslýchán v hlavním sídle StB v Bartolomějské ulici, poté ve vazební věznici v Praze na Pankráci a následně byl převezen do pověstné věznice v Uherském Hradišti, kde pokračovaly nelidské výslechy. Déle než rok zde strávil na samotce a až deset dnů před soudem jej přemístili na společnou celu. V následném monstrprocesu se skupinou označenou jako Petr a spol., který se odehrál 26. srpna 1951 v Uherském Hradišti, bylo Státním soudem Brno odsouzeno k vysokým trestům celkem 21 lidí – Josefu Horkému byl za velezradu vyměřen trest ve výši 20 let žaláře. Nejprve byl eskortován do věznice na Mírově, odkud jej po dvou letech přemístili na lágr Vojna u Příbrami, kde byl vězněn až do podmínečného propuštění v dubnu 1960. Na svobodě se živil jako svářeč kovů. Po srpnu 1968 emigroval přes Jugoslávii a Švýcarsko do Kanady a zpět do České republiky se vrátil až v roce 2009.