Narodil se 14. ledna 1927 v Moravských Budějovicích. Po ukončení obecné školy absolvoval nejdříve tři ročníky gymnázia v Moravských Budějovicích, poté dva ročníky obchodní školy v Třebíči. Následně pracoval jako účetní praktikant v účetní a revisní kanceláři svého otce v Moravských Budějovicích. Již od mládí byl aktivním členem místního Skauta a Sokola, kde později zastával funkci člena cvičitelského sboru. Po druhé světové válce vstoupil do Československé strany národně socialistické a jejím členem byl až do roku 1948. Již krátce po tzv. Vítězném únoru 1948 se z vlastní iniciativy pokoušel o první protirežimní akce – v rodném městě poškozoval komunistické vitrínky, maloval protikomunistická hesla na zdi v centru města apod. Na konci května 1949 pak obdržel od svého přítele ze Sokola Jana Horáka letáky s textem vyzývajícím k organizaci svobodných voleb pod patronací OSN, které byly odpůrci vládnoucího komunistického režimu zasílány na velvyslanectví USA v Praze. Jaroslav Krásný pomáhal s jejich rozmnožováním a současně se zapojil do činnosti ilegální odbojové skupiny v Moravských Budějovicích, v jejímž čele stál další jeho přítel Jaroslav Prudík. V rámci skupiny působil jako spojka mezi Prudíkem a další odbojovou skupinou v Jaroměřicích nad Rokytnou. Protirežimní aktivity obou skupin však neměly dlouhého trvání. Již 27. září 1949 byl totiž Jaroslav Krásný společně s dalšími členy budějovické skupiny zatčen. Vyslýchán byl ve vyšetřovně StB v Hluboké ulici v Jihlavě, až do soudu jej věznili v jihlavské věznici. Odsud se pokusil s dalšími dvěma spoluvězni o útěk, po několika hodinách však byl spolu s jedním z nich chycen. Soud s dvaadvacetičlennou skupinou Jaroslav Prudík a spol. se odehrál v polovině března 1950 v Národním domě v Moravských Budějovicích a dne 18. března 1950 byl Jaroslav Krásný odsouzen Státním soudem-oddělení Brno pro trestný čin velezrady k 18 letům odnětí svobody. Nejdříve byl vězněn v plzeňské věznici Na Borech, od roku 1951 na Jáchymovsku. Z Ústředního tábora ho ale po několika měsících přemístili na lágr Vojna na Příbramsku. Po dalším půlroce pak putoval na tábor XII na Slavkovsku, od roku 1953 byl vězněn na táboře Rovnost na Jáchymovsku. Propuštěn byl až na prezidentskou amnestii v květnu 1960. Již v lednu 1961 pak musel ještě nastoupit roční základní vojenskou službu. Na svobodě pracoval v dělnických profesích – v cihelně, lomu, sklárně a nakonec se usadil ve Žďáru nad Sázavou, aby až do důchodu pracoval v místních strojírnách.