ŠLEZINGER Jaroslav
akademický sochař, člen jihlavské odbojové skupiny
(29. 4. 1911 Jemnice, okres Třebíč – 2. 8. 1955 Vykmanov)
Syn Adolfa a Kateřiny Šlezingerových. Absolvoval Státní průmyslovou školu sochařskou a kamenickou v Hořicích. Následně nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze. Po dokončení studia byl zaměstnán jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Brně. Po listopadu 1939 byl zatčen a deportován do koncentračního tábora Oranienburg-Sachsenhausen. Po svém propuštění v roce 1942 se spolu s manželkou Marií, rozenou Čížkovou, přestěhoval do Jihlavy. Vytvořil řadu uměleckých děl, například sousoší Zaváté šlépěje, věnované obětem druhé světové války.
Podle vyšetřovatelů StB nabídl Františku Rodovi, že za pomoci Josefa Kočího obstará cyankáli, pomocí kterého měl být otráven předseda ONV Dobrovský.
Jaroslav Šlezinger byl od března 1949 členem odbojové organizace Karla Veselého, která působila od podzimu 1948 do července 1949 v Jihlavě a okolí. Do skupiny ho přivedl Stanislav Bárta. František Rod ho žádal, aby získal další spolupracovníky, Jaroslav Šlezinger proto zapojil do organizace své dlouholeté přátele Josefa Kočího a Vlastimila Kučeru. Podle vyšetřovatelů StB nabídl Františku Rodovi, že za pomoci Josefa Kočího obstará cyankáli, pomocí kterého měl být otráven předseda ONV Dobrovský. Josef Kočí toto tvrzení v rámci rozhovorů vedených v roce 2006 odmítl.
Jaroslav Šlezinger byl zatčen 6. září 1949 a následně obviněn z trestných činů vlastizrady a zločinu spoluviny na nedokonané vraždě. Byl souzen v politickém procesu „Veselý, Rod a Tuček“, který se konal 7.–11. února 1950 před Státním soudem v Jihlavě. Jaroslav Šlezinger byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 25 let, finančnímu trestu, konfiskaci majetku a ztrátě občanských práv. Byl vězněn na Mírově. Následně byl převezen do Vykmanova, kde pracoval na takzvané věži smrti. Vzhledem ke svému špatnému zdravotnímu stavu byl přeložen do věznice Ostrov nad Ohří, kde měl za úkol vytvořit sousoší pro Dům kultury. Zemřel 2. srpna 1955 ve vězeňské nemocnici ve Vykmanově. Všichni odsouzení v procesu „Veselý, Rod a Tuček“ byli rehabilitováni v roce 1990. Od roku 2020 památku sochaře Jaroslava Šlezingera připomíná na domě ve Fibichově ulici v Jihlavě tabulka poslední adresy v rámci stejnojmenného projektu Ústavu pro studium totalitních režimů.
Vlevo obžalovací spis pro členy skupiny Veselý, Rod a Tuček, vpravo opis zprávy z roku 1964 o smrti Jaroslava Šlezingera v souvislosti s podanou žádostí Rodovy manželky o přezkoumání zákonnosti řízení a rozhodnutí v procesu s uvedenou skupinou
Prameny:
- ABS, f. Inspekce ministra vnitra, A 8/1, inv. č. 504.
- ABS, f. Vyšetřovací spisy, vyšetřovací spis arch. č. V-1416 Brno.
- NA, f. Správa Sboru nápravné výchovy, nezpracováno, osobní spis Jaroslava Šlezingera.
- NA, f. Státní prokuratura Praha, nezpracováno, sp. zn. Pst II 91/50.
- NA, f. Státní soud Praha, nezpracováno, sp. zn. Or IIa 563/49.
Literatura:
- BOHUŇOVSKÁ, Marie: Zaváté šlépěje. Osud sochaře Šlezingera. Jihlava 2006.
- HEŘMAN, František: Ráj i peklo. Ateliér IM, Zlín 2000.
- JIRÁKOVÁ, Lenka: Politická perzekuce a politické procesy na Jihlavsku v letech 1949–1953. Diplomová práce, Technická Univerzita v Liberci, Liberec 2008.
-kj-
