Narodil se 7. 12. 1898 v Kyjově na jižní Moravě. Do řádu milosrdných bratří byl přijat 5. března 1928 a do ročního noviciátu řádu nastoupil 11. června 1928. Jednoduché sliby složil 28. června 1929 a pokračoval v další řádové formaci a ošetřovatelském vzdělávání. Slavné sliby složil 17. července 1932 a zůstal řeholním bratrem. Postupně pracoval v řádových domech ve Valticích, Bratislavě a v Praze. V dubnu 1940 byl zvolen při provinční kapitule převorem brněnského konventu. Následně se podílel na zvelebení brněnské řádové nemocnice. V červenci 1941 prožíval jako převor kláštera velmi bolestivé události – z rozhodnutí říšského ministra vnitra byl řád milosrdných bratří rozpuštěn a jeho majetek propadl říši. Převor Hartl musel pořídit soupis majetku a předat ho gestapu. Řeholníci byli ze dne na den z objektu vystěhování a klášter pak přebrala německá armáda. Bratři měli být navíc odesláni na nucené práce do Říše, ale převoru Hartlovi se podařilo přes známé na Zemském úřadě v Brně vymoci, aby mohli zůstat a pracovat v ústavu pro choromyslné v Brně-Černovicích. Během války byl několikrát vyslýchán gestapem kvůli nepřátelské činnosti a gestapo ho sledovalo až do konce války. Po zákazu činnosti řádu nacisty pracoval u nemocenské pojišťovny v Brně. Zapojil se do protinacistické odbojové skupiny Za svobodu, za což byl po válce vyznamenán. Při provinční kapitule v květnu 1945 byl znovu zvolen převorem brněnského kláštera a zároveň 2. provinčním rádcem – definitorem. Po válce vedl obnovu nemocnice a kláštera. Po únoru 1948 se aktivně zapojil do odporu proti komunismu. Udržoval písemný kontakt s několika bývalými odbojáři a členy Čsl. strany lidové v zahraničí – např. Jaroslavem Hovorkou nebo Josefem Novotným, bývalým odborovým radou ministerstva informací, který byl po únoru 1948 z ministerstva propuštěn a odešel do emigrace. Také požádal spolubratra převora P. Dismase Vrbíka z kláštera ve Valticích, aby převedl jeho známého Jaroslava Brouška za hranice. Vrbík mu ale nemohl vyhovět, neboť se mu tehdy nepodařilo zajistit ochotného převaděče. Spolu s několika bývalými členy odbojové organizace Za svobodu v létě 1948 převor Hartl sestavil a nechal vytisknout asi 1500 letáků Pravda vítězí (kritika nesvobody, KSČ, podpora demokracie, výzva k odporu proti totalitě), určených především mladým lidem a vysokoškolákům. Studentka medicíny Jarmila Koželuhová, která měla pomoci spolu s dalšími roznášet letáky určeným osobám, vše oznámila Bezpečnosti a letáky odevzdala. P. Hartla zatkla StB 24. září 1948 v Brně. Byl souzen v čele čtrnáctičlenné skupiny osob, které pomáhaly s výrobou, tiskem a distribucí protikomunistických letáků a projevovaly protikomunistické smyšlení, např. úředníkem Jaroslavem Hovorkou či vedoucím tiskárny Václavem Kupou, mezi souzenými byl také spolubratr Dismas Vrbík. Dne 15. října 1948 byl převor Hartl Státním soudem v Brně odsouzen k 15 letům vězení za vojenskou zradu a zločin úkladů o republiku. Během věznění na Mírově se u něj projevila už dříve léčená tuberkulóza. Koncem roku 1951 byl převezen do zdejší vězeňské nemocnice, kde 16. ledna 1952 zemřel. Je pohřben v Brně.