Eduard Marek se narodil 17. března 1917 v Praze na Žižkově jako šesté a poslední dítě v rodině kováře. Mládí prožil na Žižkově, kde jeho rodina bydlela v Chelčického ulici. Ve svých 17 letech vstoupil do skautského katolického sboru Legio Angelica, který založil páter Metod Clement. O rok později v letním táboře na Šumavě v Kunkovicích u Čachrova složil svůj skautský slib a následně se na Žižkově ujal vedení družiny Čápů sboru Legio Angelica. V roce 1936 nastoupil jako dobrovolník k prvnímu leteckému pluku T. G. Masaryka na pražské letiště Kbely. Po výcviku absolovoval poddůstojnickou školu v Chebu, poté byl přidělen k velitelství pluku opět do Prahy a nakonec pomáhal letecký pluk stěhovat do Hradce Králové. Zde ho v září 1938 zastihla mobilizace československé armády. Po návratu do civilního života absolvoval živnostenské zkoušky a vedl otcovu realitní kancelář na žižkovském Havlíčkově náměstí. V té době začal tajně pomáhat ohroženým Židům – doručoval jim peníze a materiální pomoc. Později byl však prozrazen a následně zatčen gestapem. Zásluhou tlumočníka, kterému se podařilo jeho tajnou pomoc Židům německému komisaři vysvětlit a přeložit jako „obchodní činnost“, neskončil v koncentračním táboře. Nakonec jej německý zemský soud (Landsgericht) odsoudil pouze k několika měsícům žaláře za nelegální obchod. Svůj trest si odpykal ve věznici na Pankráci a v Jihlavě. Následně byl zaměstnán po přímluvě pplk. Kordače v účtárně fy BANANAS v Praze. I během protektorátu, kdy byl Junák a další vlastenecké organizace zakázány, se pokoušel vést mládež v žižkovské Dělnické tělovýchovné jednotě ve skautském duchu. Později fungovala tato skupina skautů pod záštitou Klubu českých turistů. Markovu skautskou činnost kryl tehdejší pověřenec Kuratoria pro výchovu mládeže na Žižkově, Josef Langhammer. V posledních měsících války pracoval Eduard Marek jako účetní ve firmě vyrábějící okna do letadel. Tím se vyhnul nejen nasazení v Todtově organizaci, ale v květnu 1945 se mohl aktivně připojit k Pražskému povstání – působil jako spojka mezi vojenským velitelstvím v Karlíně a policií a telefonicky podával hlášení Kutlvašrovi o situaci v Karlíně. Spolupracoval také při vyzbrojování bojovníků a organizování jejich odvozu na pomoc Českému rozhlasu. Po válce převzal otcovu realitní kancelář a i nadále se věnoval skautingu – na Žižkově založil spolu s kamarádem Aloisem Vlachem středisko Junáka – Pochodeň. Brzy nato byl jmenován okrskovým velitelem Junáka v Praze-Karlíně. Vedl junácké tábory, absolvoval lesní školu v Jinošově pro instruktory Junáka a měl na starosti výchovu mládeže ve svém junáckém oddíle. Po únoru 1948 se Eduard Marek se svými přáteli zapojil do odbojové činnosti. Skupina pojmenovaná po československém prezidentovi dr. Edvardu Benešovi vznikla v Markově bytě v Karlíně. Jejím hlavním cílem bylo zajistit pomoc pronásledovaným či jejich rodinám a organizovat přechody přes hranice. Napojena byla i na francouzskou tajnou službu. V této době dostal Eduard Marek nabídku přejít se svým oddílem do Pionýra, což odmítl. V červnu 1949 dostal proto zákaz vést skautský oddíl a i přes odpor rodičů dětí byl jeho junácký oddíl rozpuštěn a on zbaven své velitelské funkce. O rok později byl v Karlíně zatčen. Následné výslechy probíhaly „na čtyřce“ v Bartolomějské ulici a na Pankráci. Ve vyšetřovací vazbě strávil téměř rok. V třídenním monstrprocesu byl Eduard Marek souzen za ilegální protistátní činnost ve skupině Richarda Lederera (agent CIC) a Josefa Lánského-Langhammera ze Žižkova. I když mu původně hrozilo 25 let nebo doživotí za špionáž, Státní soud v Praze ho nakonec odsoudil k „pouhým“ 10 letům odnětí svobody. K 11 letům žaláře byla odsouzena i jeho manželka. Eduard Marek byl převezen do uranových dolů v Horním Slavkově, kde pracoval na dole Svatopluk. Následně strávil tři měsíce na Borech a svoji vězeňskou anabázi ukončil na Jáchymovsku, v táboře Mariánská. Na dole Eva vykonával rozličné práce, mj. pracoval na ruční třídírně uranové rudy. V lágru Mariánská rovněž potkal další junáky z Prahy a Moravy, s nimiž se pokoušel pokračovat v tajné skautské činnosti. Po sedmi letech věznění byl Eduard Marek podmínečně propuštěn. Z vězení se vrátil do Prahy a určitou dobu byl zaměstnán jako stavební dělník na Pražském hradě. Později pracoval jako stavební mistr. Ve volném čase začal rovněž pomáhat oddílům mládeže, které svou skautskou činnost skryly pod hlavičkou různých sportovních jednot ČSTV. Na jaře roku 1968, když byla činnost Junáka nakrátko povolena, se podílel na obnovení karlínského skautského střediska. Byl také zvolen předsedou obvodní rady Junáka na Praze 2. V témže roce začal pracovat ve funkci vedoucího tranzitní koleje na Univerzitě 17. listopadu. Před zrušením Junáka   roce 1970 stačil zorganizovat v obvodu Prah  2 poslední letní skautské tábory. I během normalizace spolupracoval se známými oddíly mládeže, které nevstoupily do Pionýra. Po listopadu 1989, při obnově činnosti Junáka, byl znovu zvolen do funkce předsedy obvodní rady Junáka Prahy 2. Dnes je Eduard Marek členem čestného Svojsíkova oddílu a Skautského oddílu Velena Fanderlika. Angažuje se i ve Společnosti křesťanů a Židů, Konfederaci politických vězňů, účastní se skautských setkání a píše své paměti. Současně je držitelem řady skautských vyznamenání a medailí.