Teresa Stodolniak-Ordylowska se narodila v roce 1935 v polské šlechtické rodině v oblasti, která dnes patří Litvě. Otec Stefan byl důstojník a pracoval na stavbě vojenských letišť, matka byla učitelka. Po válce byla část příbuzných deportována na Sibiř. Teresa s rodiči se v roce 1954 přestěhovala do Polska a nastoupila na vysokou školu v Krakově. Studia však nedokončila. Její první manželství uzavřené roku 1958 se rozpadlo, a když v roce 1961 zemřel její otec, přesídlila za matkou do Varšavy. Podruhé se provdala za Francouze, jehož rodina byla původem z Polska. V den okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy vyvěsila z okna na letišti, kde pracovala, protestní plakát a poté na psacím stroji napsala asi padesát letáků s výzvou k demonstraci před sovětskou ambasádou. Večer vyrazila s kočárkem, v němž převážela letáky, a s dvěma malými dětmi do ulic Varšavy, kde letáky rozhazovala. Svým známým rozesílala dopisy, v nichž je vyzývala k protestům. Dne 30. srpna 1968 byla předvedena na policii. Z výslechu ji poslali rovnou na psychiatrii na pozorování. Tam ji drželi měsíc. Varšavský soud ji následně odsoudil na 1 rok nepodmíněně, avšak amnestie vyhlášená v roce 1969 ji uchránila před nástupem do výkonu trestu. Ještě na konci roku 1968 dostala výpověď ze zaměstnání. Zpočátku nemohla najít práci, odklízela sníh. V roce 1970 se uchytila v Ústředí průmyslových vzorů jako překladatelka z ruštiny a francouzštiny, od poloviny 70. let pracovala v cestovním ruchu, takže mohla cestovat do zahraničí. V roce 1989 odjela na rok za prací do Paříže, kde žili její synové. Následujícího roku se vrátila do Polska, vedla soukromou cestovní kancelář. V roce 1996 musela kvůli havárii odejít do invalidního důchodu. Nyní pracuje pro internetové knihkupectví jako recenzentka knih. V roce 2008 jí premiér České republiky udělil medaili Karla Kramáře za její protest proti okupaci Československa v roce 1968.