Jan Kloda (1926) se narodil ve Vělopolí na Těšínsku. Jeho otec pracoval v koksovně, matka v domácnosti. Oba rodiče se hlásili k polské národnosti. Po záboru Těšínska Německem získala rodina Klodova německé občanství. Pokud by je odmítli, putovali by do koncentračního tábora. Roku 1942 tak musel narukovat do wehrmachtu nejstarší z bratrů Klodových Karel a o dva roky později i samotný Jan. Byl přidělen do Francie, kde prodělal výcvik. Po spojenecké invazi se jeho jednotka účastnila ústupových bojů, během nichž utrpěl lehké zranění. Po třech týdnech v lazaretu byl přidělen na obranné pozice na Rýně a zanedlouho se mu podařilo dostat do zajetí. V listopadu 1944 vstoupil do armády generála Anderse. Po krátkém pobytu v polském sběrném táboře byl před Vánoci 1944 převezen do Egypta, kde prodělal tankistický výcvik. Zde se také začal zabývat studiem Bible. Dalších bojů se nakonec nezúčastnil a po skončení války se vrátil zpět do Vělopolí. Začal pracovat na šachtě a po večerech studoval Bibli. V červnu 1949 vstoupil do Církve adventistů sedmého dne. V listopadu 1950 nastoupil vojenskou službu u PTP v karvinských dolech. Jako adventista se v sobotu odmítal účastnit jakýchkoliv akcí. Když odmítl složit přísahu, skončil ve vojenském vězení. Druhý den putoval do vojenské věznice v Olomouci, odkud jej po krátkém výslechu přidělili k pracovnímu komandu v Libavé. 16. ledna 1951 mu soud vyměřil za vyhýbání se služební povinnosti tři roky odnětí svobody. Poté co došlo k hromadnému útěku z olomoucké věznice, byla pracovní komanda zrušena a vězni staženi zpět. Jan Kloda působil jako chodbař, v sobotu pracovat nemusel, střídal se se svědkem Jehovovým, který nepracoval v neděli. V listopadu 1951 jej převezli do věznice v Opavě, odkud byl s dalšími vězni odsouzenými za víru zanedlouho eskortován do Leskova u Brna na práci v kamenolomu. Po čase se ocitl opět v opavské věznici a byl nasazen do cihelny. Když odmítl pracovat v sobotu, ostříhali jej dohola a poslali na samotku, kde strávil měsíc téměř o hladu. Poté jej čekal převoz na tábor Nikolaj na Jáchymovsku, kde pracoval na stavbě přehrady. Po několika týdnech byl přidělen na tábor Barbora. Jelikož i nadále odmítal pracovat v sobotu, musel pokaždé stát v pozoru před velitelským barákem. V neděli navíc končil zavřený v korekci. Po čase mu velitel tábora učinil nabídku, že pokud nastoupí na práci pod zem, bude mít sobotu volnou. Pracoval tedy na těžbě uranu, a to až do roku 1953, kdy se po dvou a půl letech dočkal propuštění. Další povolávací rozkaz Jan Kloda spálil, a tak musel po čase narukovat zpět do Karviné k PTP. Protože nezměnil názor, byl v prosinci 1954 odsouzen k dalším čtyřem letům vězení. Putoval opět na Jáchymovsko, kde prošel tábory Barbora a Nikolaj. Na svobodě se ocitl po amnestii v roce 1957. Poté pracoval jako civilní zaměstnanec na dole Doubrava. V roce 1968 šířil cyklostylem náboženskou literaturu. Po roce 1989 byl po mnoha průtazích rehabilitován.