Juraj Krupa se narodil 16. března 1936 ve slovenské obci Východná jako šesté dítě v rodině rolníka. Po otcově předčasné smrti se starala o domácnost pouze matka, a rodina proto žila ve velmi skromných poměrech. Již od mládí přitahovalo Juraje Krupu učení Církve adventistů sedmého dne, které v obci patřil kostel, a občas večer tajně navštěvoval jejich shromáždění. Po ukončení obecné školy se rozhodl pro studium na gymnáziu, což byla jedna z podmínek pro to, aby se mohl stát adventistickým kazatelem. Po zákazu této církve v roce 1952 se adventisté stáhli do ilegality. Jejich tajných setkání se účastnil i Juraj Krupa, což okamžitě vyvolalo zájem Státní bezpečnosti o jeho osobu. Vyšetřovatelé si ho vybrali pro jeho mládí a při výslechu se ho neúspěšně snažili přimět ke spolupráci. V květnu 1954 Krupa odmaturoval na střední škole v Liptovském Hrádku. Přes vynikající prospěch se nepřihlásil na vysokou školu, protože byl přesvědčen, že by mu komunistický režim jako věřícímu člověku stejně studovat neumožnil. Než přišel povolávací rozkaz, pracoval jako výběrčí pro elektrárny a jako dělník v chemickém průmyslu či v pekárně. V listopadu 1956 narukoval k Technickému praporu do Komárna. Protože společně s dalším adventistou odmítal sloužit v sobotu, byli předáni k vojenskému soudu a v lednu 1957 odsouzeni za vyhýbání se služební povinnosti na čtyři měsíce. Nejdříve byli posláni ke kárné rotě na Horných lazech, ale tam jim velitel překvapivě vyšel ohledně svěcení sobot vstříc. S tím však nesouhlasil prokurátor, a proto byli eskortováni do civilní věznice v Nitře, odkud putovali přes Pankrác na Ruzyň. Tam strávil Juraj Krupa tři měsíce a až do vypršení trestu pracoval na stavbě Ústavu jaderného výzkumu. Po čtyřech měsících na svobodě znovu narukoval, tentokrát do Brna, kde mohli vojáci-adventisté světit sobotu. Po čase však byli posláni do Znojma, kde o tuto „výsadu“ přišli. Spolu s dalšími třemi adventisty byl kvůli neuposlechnutí příkazu (odmítli se zúčastnit sobotního poplachu) poslán na vojenskou prokuraturu do Brna, kde jej soud po měsíci stráveném ve vazební věznici v Brně-Bohunicích 29. 12. 1958 odsoudil k dalším 18 měsícům vězení. Tentokrát Juraj Krupa putoval přes Ruzyň do věznice na Borech, kde dral peří, fáral v dole u obce Zbůch a pracoval na stavbě. Jelikož se ani zdejšímu vedení věznice nepodařilo přimět ho k tomu, aby pracoval v sobotu, strávil větší část prvního půl roku v korekci. Od února do července 1959 byl pravidelně tři dny v běžném vězeňském režimu a deset dní v korekci. Juraj Krupa byl propuštěn na amnestii v květnu 1960 – do konce trestu mu zbývalo šestnáct dnů. Ani po odpykání trestu mu nebyla vojenská služba prominuta, a v roce 1961 proto narukoval už potřetí, tentokrát k technickým jednotkám do Olomouce. Přestože v roce 1962 vypukla kubánská krize a byl vydán zákaz propouštění vojáků, Juraj Krupa po roce odešel do civilu. V dalších letech pracoval u Pozemních staveb v Praze, jako vedoucí přidružené výroby ve Východné a po svatbě znovu u Pozemních staveb v Košicích a v Popradě. Koncem 60. let začal dálkově studovat biblický seminář a od roku 1970 až do důchodu působil jako adventistický kazatel na řadě míst v Československu a České republice, kupříkladu v Kladně, Pardubicích, České Lípě nebo Náchodě.