František Lízna (1941)

Narodil se 11. 7. 1941 v Jevíčku. Pochází z rodiny bývalého armádního důstojníka perzekuovaného komunistickým režimem. Oba rodiče předávali synovi od dětství náboženskou víru; otec byl nekompromisní katolík, matka pocházela z řecko-katolického prostředí. S tímto kádrovým profilem František vystudoval pouze střední školu, pak si musel hledat manuální zaměstnání. Již jako devatenáctiletý mladík byl v roce 1960 zatčen za hanobení sovětské vlajky a odsouzen k sedmi měsícům odnětí svobody (výkon trestu proběhl v Ostrově nad Ohří). Po propuštění pracoval ve Zbrojovce, poté jako kulisák ve státním divadle v Brně. Období 1962–1964 strávil ve výkonu prezenční vojenské služby, ovšem s cejchem náboženského fanatika a politicky nebezpečného člověka v trestné vojenské jednotce u východoslovenských Michalovců. Po návratu z vojny pracoval v cukrovaru v Uherském Hradišti, odkud se přepravoval cukr do Rakouska. Chtěl toho využít a v zapečetěném vagónu s tímto artiklem emigrovat. Po cestě jej objevili a za tento nedovolený pokus emigrovat byl podruhé odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden rok. Po absolvování trestu působil v roce 1968 jako pečovatel v ústavu sociální péče na Velehradě, zde v něm dozrálo rozhodnutí stát se knězem. Využil uvolnění pro činnost církve a podařilo se mu nastoupit do jezuitského noviciátu. Po okupaci země se představení jezuitů rozhodli vyslat řádový dorost, do zahraničí. František Lízna strávil rok v jezuitské koleji v Londýně a v řádovém domě v Rakousku. Pobyt v cizině nesplňoval jeho představy, měl jazykové problémy a pro vídeňské řádové prostředí byl příliš nonkonformní. Vrátil se tedy do Československa. Přes nepřízeň mocenských orgánů dostudoval litoměřický seminář. V roce 1974 byl vysvěcen na kněze, ale souhlas k výkonu duchovenské činnosti mu byl odepřen. Pracoval v domově důchodců a postupně vykonával různé dělnické profese. Zapojil se do okruhu samizdatové produkce náboženské literatury (skupina kolem Josefa Adámky, Jana Krumpholce a Rudolfa Smahela). Tuto činnost StB odhalila, celá skupina byla pozatýkána v rámci velkého zátahu proti výrobcům a distributorům „ilegální literatury“ v letech 1979– 980 (tzv. akce „Lekce“). Líznu pro tuto činnost vyšetřovali a navíc jej obvinili z tzv. hanobení pověsti ČSR v zahraničí (předal periodikum „Informace o církvi“ dvěma kněžím z Německa, oba byli sledováni a při kontrole u nich byly tiskoviny nalezeny). Za uvedené činy byl odsouzen v roce 1980. Další odsouzení a věznění za politickou činnost následovalo v letech 1981–1983 a též v roce 1988. Jako signatář Charty 77 byl nepřetržitě objektem sledování StB. Po rooce 1990 se František Lízna uplatnil jako vězeňský kaplan na Mírově, pomáhal Romům též jako člen Rady vlády pro lidská práva. Dále byl členem redakční rady časopisu Akord. Po ukončení činnosti na Mírově působí ve farní správě farnosti ve Vyšehorkách u Mohlenice, kde se stará se o propuštěné vězně a bezdomovce. Je nositelem řádu TGM a ceny Františka Kriegla.

Pro přehrání videa musíte mít ve svém prohlížeči nainstalován Adobe Flash Player a povolen JavaScript.