Vasil Špir

Narodil se 20. února 1922 v obci Rokosovo na Podkarpatské Rusi. Otec Andrej se živil jako tesař a rodina vlastnila malé hospodářství. Osm tříd národní školy absolvoval v Rokosově, ale kvůli nedostatku financí nemohl pokračovat v dalších studiích. Po maďarské okupaci Podkarpatské Rusi v březnu 1939 musel nastoupit do předvojenské přípravy v mládežnické organizaci Levente. Kvůli poměrům panujícím na Podkarpatské Rusi pod maďarskou okupační správou se rozhodl pro odchod do SSSR. Společně s přítelem ho však po překročení hranic 23. května 1940 zadržela pohraniční stráž a byli odvezeni do vězení do Nádvorné a odtud dále do Stanislavova, kde strávili další půlrok. Ve zdejší věznici seděla řada Rusínů a Poláků, kteří rovněž přešli nelegálně hranice. Ve Starobělsku byl pak za tento přečin Špir odsouzen ke třem letům nápravněpracovních táborů. Po rozsudku byl společně s dalšími odsouzenými odvezen do věznice v Charkově a po půl roce do tábora u osady Kožva v severovýchodní části Komi SSSR. Odsud pokračovali pěšky a poté na lodích po řece Pečoře až se nakonec po železnici dostali na Vorkutu. V jednom z místních pracovních lágrů zůstal na těžbě uhlí následující rok, nejdříve jako horník, později jako řidič nákladního auta. 17. prosince 1942 byl společně s dalšími Rusíny osvobozen a odeslán k Československé vojenské jednotce v SSSR. Po úmorné cestě v dobytčácích se po měsíci a půl dostali do Buzuluku. Zde byl Špir 17. února 1943 odveden a v Novochopersku dokončil základní pěchotní výcvik. Byl zařazen do 1. československé brigády. Účastnil se jako pomocník kulometčíka bojů u Kyjeva a u Bílé Cerkve, kde byl v lednu 1944 zraněn. Po vyléčení byl převelen k auto-rotě a zařazen na funkci řidiče nákladního vozidla pro převoz munice a zásob. V tomto zařazení se zúčastnil bojů v Karpatech, na Slovensku a u Prahy, kde v květnu 1945 utrpěl své druhé válečné zranění – průstřel levého ramene. Po válce zůstal v československé armádě, v níž dosáhl hodnosti podplukovníka. V červnu 1947 vstoupil do KSČ, poté absolvoval školu na rotmistra pěchoty v Milovicích a stal se pomocníkem správce budov. Po ukončení Zdokonalovací školy důstojníků místních vojenských správ v Komorním Hrádku postupně působil od října 1956 na vojenských správách v Novém Strašecí, Rakovníku a v Kladně. V lednu 1969 byl odvelen k Vojenskému historickému ústavu v Praze a po roce byl ustanoven starším důstojníkem Ministerstva národní obrany – Komise pro vydávání osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb., kde působil až do května 1977, kdy odešel do důchodu. Trvale se usadil v Novém Strašecí.

Pro přehrání videa musíte mít ve svém prohlížeči nainstalován Adobe Flash Player a povolen JavaScript.