Vladimír Hradec (1931-2020)
Vladimír Hradec se narodil 30. května 1931 v Poděbradech v rodině bývalého legionáře. Otec byl profesorem na zemědělské škole, kde učil fyziku a mechaniku. Matka byla v domácnosti. Poté, co absolvoval reálné gymnázium, začal studovat vysokou školu chemickou, ale kvůli svému zatčení ji nedokončil. S bratry Mašínovými se seznámil během roku 1942 v Poděbradech, kde chodil se Ctiradem do měšťanky. Později s ním studoval i na gymnáziu v Nymburku. Znal se i se Zbyňkem Janatou, jehož rodina bydlela ve vedlejším domě. O zbraně se začal Vladimír Hradec zajímat už v mládí. Když v květnu 1945 dorazili do Poděbrad Rusové, podařilo se jeho partě ukořistit několik německých zbraní. Bližší údaje o zbraních získával i z knih, které mu půjčoval Ctirad. Vladimír Hradec byl i skaut a hrál v kapele na saxofon. O politiku „zavadil“ již brzy po válce, když před volbami v roce 1946 vylepoval plakáty nekomunistických stran. Jisté napětí vnímal i ve škole poté, co se školní mládež začala pomyslně dělit na komunisty a příznivce ostatních stran (podle politického přesvědčení svých rodičů). Počátkem 50. let se Vladimír Hradec připojil k protikomunistické odbojové skupině kolem bratrů Mašínů, v níž zastával funkci jakéhosi „zbrojíře“ – zajišťoval a ukrýval zbraně nebo pomáhal vyrábět různé součástky k zápalným bombám (např. časový zapalovač, který byl použit při zapalování stohů na Prostějovsku). Do akcí skupiny se však přímo nezapojoval (kromě krádeže dynamitu v dole Kaňk u Kutné Hory v srpnu 1953) a ani ke „slavnému“ útěku nebyl přizván. O zatčení Václava Švédy a Zbyňka Janaty se dozvěděl ze zahraničního rozhlasového vysílání a v té době už tušil, že ho StB sleduje. Vladimír Hradec byl zatčen u tramvajové zastávky v Praze na Letné 25. listopadu 1953. Souběžně byli zadrženi i jeho rodiče a bratr. Jelikož v té době Státní bezpečnost už částečně změnila své vyšetřovací metody, byl na něho při výsleších vyvíjen zejména psychický nátlak (zákaz spaní atd.). Jeho otec po výsleších dokonce na čas skončil v psychiatrické léčebně. V monstrprocesu se skupinou „Ctibor Novák a spol.“, který se konal koncem ledna 1955 u Nejvyššího soudu v Praze, byl Vladimír Hradec odsouzen za velezradu, vojenskou špionáž a rozkrádání národního majetku k 22 letům odnětí svobody. Oba jeho rodiče dostali 18 a bratr 16 let žaláře. Po skončení soudního procesu odvezli Vladimíra Hradce do věznice na Pankráci a po více než půl roce se dostal přes Ruzyň do Leopoldova. Během dalších let věznění prošel jáchymovskými pracovními lágry Nikolaj a Rovnost, až skončil ve věznici v Plzni na Borech. Zde pracoval až do svého propuštění v roce 1964 v technickém ústavu ministerstva vnitra jako vytahovač a konstruktér. Rodiče se dostali na svobodu v roce 1960 a bratr v roce 1962. Po propuštění pracoval Vladimír Hradec jako dělník ve Spolaně Neratovice. I nadále byl však považován za „státně nespolehlivého“ občana. Zemřel 20. února 2020.
Popravení členové skupiny
- Ctibor Novák (1902–1955)
- Zbyněk Janata (1933–1955)
- Václav Švéda (1921–1955)
Pro přehrání videa musíte mít ve svém prohlížeči nainstalován Adobe Flash Player a povolen JavaScript.