Podplukovník František Vojtásek se narodil 29. září 1930 v Šarovech. Vystudoval pěchotní učiliště v Lipníku nad Bečvou. V roce 1953 byl vyřazen jako poručík, profesně kulometčík. Na učilišti ale nadále zůstal jako velitel školní čety. V roce 1953 vstoupil do KSČ. Pokračoval ve vojenské kariéře a v letech 1954–1957 studoval na Vojenské akademii Klementa Gottwalda v Praze. V roce 1956 byl během maďarského povstání nasazen u druhého vojenského okruhu na jižní hranici Slovenska, kde měl za úkol sbírat zpravodajské informace od lidí prchajících z Maďarska. Byl tak poprvé vážně konfrontován s pravou povahou komunismu. Po dokončení studia na Vojenské akademii dostal nabídku stát se zpravodajcem. V letech 1957–1958 absolvoval kurz a stal se zpravodajským důstojníkem Československé armády. Byl přeřazen k 248. provoznímu praporu, krycímu útvaru Zpravodajské správy Generálního štábu, k vojenské agenturní rozvědce. Služebně byl nejprve v červenci 1958 nasazen do Plzně, kde během prvního měsíce vyškolil agenta, který působil v západním Německu. Již 2. září 1958 byl ale přemístěn do Karlových Varů, kde pracoval dalších sedm let u operační agenturní rozvědky ve složce „BUK“. Získal tři agenty-chodce, kteří překračovali hranice do NSR. Setkával se i s agenty přicházejícími z Německa a na hranicích od nich přebíral zprávy. V roce 1965 byl František Vojtásek přeložen do Prahy k operativní rozvědce. V letech 1966–1967 absolvoval desetiměsíční zpravodajský kurz v Moskvě a v červenci 1968 byl vyslán do Francie na pařížskou ambasádu ve funkci zástupce vojenského přidělence, kterou vykonával od 1. srpna 1968 do 10. června 1972. Měl za úkol řídit ilegalisty obchodního oddělení na ambasádě. Vojtáskovu dráhu rozvědčíka komunismu ale zásadně změnily srpnové události roku 1968. Již dva dny po obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy se rozhodl nabídnout své služby francouzské zpravodajské službě SDECE. Učinil tak dopisem jejímu řediteli 23. srpna, tedy dvacet tři dní po svém nástupu do funkce v Paříži. Francouzi si Vojtáska delší dobu prověřovali a až v lednu 1969 se na chatě za Paříží odehrála první schůzka se zástupcem SDECE „ROBERTEM“. Během následujících let se schůzky opakovaly. Asi největší zpravodajský úspěch Vojtásek zaznamenal, když pod košilí na vlastním těle vynesl z československého vyslanectví v Paříži brožuru s plány úkolů rozvědky na prostor Francie s výhledem až do roku 1985. Zhruba od roku 1971 Vojtásek věděl, že se bude muset služebně vrátit do Československa. Chtěl však i nadále spolupracovat s francouzskou zpravodajskou službou, takže bylo třeba připravit spojení na Francouze. Kontakt přes ambasádu v Praze nepřicházel v úvahu, neboť všechna západní velvyslanectví byla pod neustálým dozorem. Vojtásek proto vymyslel spojení přes falešného naverbovaného agenta, se kterým by se mohl po návratu do ČSR stýkat za hranicemi v Rakousku a předávat mu informace. V Praze by si přitom mysleli, že naopak získává informace o Francii. SDECE trik schválila. Vojtásek tedy naoko ve Francii naverboval „agenta“ s krycím jménem „BUDNIK“. Kanál pro informace byl zajištěn. 9. června 1972 byl Vojtásek povolán zpět do Československa a zařazen zpět na pražskou centrálu ke strategické rozvědce, kde působil až do roku 1976. První schůzka s „BUDNIKEM“ se uskutečnila v září 1972 v Rakousku u Vídně, další pravidelně následovaly. Když bylo rozhodnuto, že se příštím rezidentem v Paříži od roku 1976 má stát právě Vojtásek, byl v létě 1976 vyslán na dvouměsíční přípravný aplikační kurz do Moskvy. 3. října již v Paříži přebíral funkci rezidenta. I když už tehdy nějaké náznaky nebezpečí zachytil, jeho reálnost si uvědomil teprve zpětně, poté, co spadla klec. Zatím vše probíhalo zdánlivě normálně. Když byl Vojtásek 24. listopadu 1976 povolán z Paříže do Prahy na shromáždění přidělenců, ještě netušil, že se už do Francie nevrátí. Porada byla totiž fingovaná. Po příjezdu do Československa byl pod záminkou, že mu hrozí atentát, umístěn do konspiračního bytu v Dejvicích a neustále hlídán. Izolace trvala celou zimu. Na jaře 1977 byl Vojtásek znovu zařazen do práce na ústředí. Dospěl k závěru, že kontrarozvědka nemá dost materiálů, aby jej usvědčila. Dostal za úkol připravit další schůzku s „BUDNIKEM“, ale tentokrát se měla na příkaz vedení odehrát v ČSSR. Bylo zřejmé, že něco není v pořádku. Vojtáskovi zbývalo již jen pár měsíců svobody. Zatčen byl 3. února 1978. Když zjistil, že byla zatčena i jeho manželka a podobný osud se chystal pro jeho dceru, rozhodl se přiznat. Následovalo pět měsíců vyšetřování na Ruzyni a na podzim soud. Prokurátor navrhoval trest smrti, ale nakonec byl Vojtásek odsouzen na 25 let ve III. nápravné skupině za vyzvědačství, sabotáž a vlastizradu. Tehdy celou historii svého prozrazení ještě neznal, ale byl odhalen již o několik let dříve jiným agentem „krtkem“ (pravděpodobně sovětským), který pracoval ve francouzské centrále. Trest si Vojtásek od května 1979 odpykával ve Valdicích. Pracoval v oddělení bižuterie. Odseděl přes dvanáct let. Na svobodu se dostal s podlomeným zdravím až 12. března 1990. Od propuštění z vězení František Vojtásek usiloval o očištění své osoby a o rehabilitaci. Vrchní soud však rozsudek za vlastizradu zrušil až v roce 1998. Vzápětí proti Vojtáskovi policie zahájila nové trestní stíhání na základě obvinění StB z roku 1978, které bylo zastaveno až v roce 2000. I když soudy Vojtáska konečně zprostily viny, na plnou rehabilitaci musel čekat až do roku 2006, kdy se o jeho případu z novin náhodou dozvěděl tehdejší ministr obrany Karel Kühnl a vrátil mu také hodnost podplukovníka. František Vojtásek zemřel 2. června 2014.