Narodila se 22. června 1926 v Jablonci nad Nisou. Otec pracoval jako kartonážník, matka byla švadlena. Již v mládí se Blanka Včeláková stala členkou Skauta i Sokola. Po obsazení československého pohraničí nacistickým Německem začátkem října 1938 museli Včelákovi, stejně jako většina dalších Čechů žijících v příhraničních oblastech, Jablonec opustit a přestěhovat se do Hradce Králové. V roce 1941 byl otec poslán na nucené práce do Německa. Když o dva roky později předčasně zemřela Blančina matka, vrátil se otec zpět do Hradce Králové. Blanka Včeláková navštěvovala po ukončení měšťanské školy dvouletou Odbornou školu pro ženská povolání v Hradci Králové a následně nastoupila jako úřednice do hradecké pobočky Bőhmisch-Mährische Bahn (Českomoravské dráhy). Již v polovině května 1945 se ale odstěhovala i s otcem zpět do Jablonce nad Nisou, kde rovněž pracovala jako úřednice u Československých státních drah. Až do násilného začlenění československého Junáka do jednotného Svazu československé mládeže v roce 1948 byla aktivní členkou jabloneckého Junáka. To mělo zásadní vliv i na její protikomunistické smyšlení. V srpnu roku 1949 se pak v tramvaji náhodně seznámila s řidičem, který byl napojen na ilegální skupinu chystající se aktivně vystoupit proti stávajícímu režimu. V září a v říjnu 1949 se zúčastnila dvou schůzek, na nichž byla členy odbojové skupiny pověřena zjišťováním adres několika vybraných komunistických funkcionářů. Aktivity skupiny však byly již v polovině prosince 1949 prozrazeny konfidentem StB. V rámci rozsáhlé zatýkací akce bylo zatčeno celkem 34 lidí, z nichž Blanka Včeláková osobně znala pouze tři osoby. Sama byla zatčena 23. prosince roku 1949. Nejdříve byla převezena do vyšetřovací vazby v klášteře v Lauferově ulici v Liberci, kde na Štědrý den prodělala první a také poslední výslech. Odsud ji po týdnu odvezli do České Lípy, kde byli členové skupiny drženi až do začátku soudu. Monstrproces se skupinou „Jan Roháč z Dubé“ (jinak též Šklubal Rudolf a spol.) probíhal mezi 22.–25. červencem 1950 v Lidových sadech v Liberci. I přes svou marginální úlohu v aktivitách skupiny byla Blanka Včeláková odsouzena Státním soudem v Praze za velezradu na 16 let žaláře. Následně byla přes Českou Lípu a Pankrác přeřazena na ženské komando do obce Molitorov u Kouřimi, kde vězeňkyně pracovaly v cihelně. Po několika dalších měsících následoval pracovní tábor v Kladně (práce v tažírně oceli) a poté na několik let ženská věznice v Pardubicích (práce v kabelovně, o víkendech pak při zemědělských pracích). Kvůli akutnímu zánětu slepého střeva se však v polovině roku 1954 musela podrobit operaci v nemocnici na Pankráci. Do pardubické věznice se vrátila až po osmi měsících. V květnu 1955 ale byla znovu přemístěna do pracovního tábora v Želiezovci na jižním Slovensku, kde vězeňkyně rovněž vypomáhaly v zemědělství. Odtud byla po sedmi letech a sedmi měsících trestu v polovině roku 1958 propuštěna. Na svobodě začala v rodném městě pracovat v brusírně skla, později našla zaměstnání v jedné z jabloneckých prádelen. Dnes je předsedkyní jablonecké pobočky Konfederace politických vězňů.