Oldřich Mudrák se narodil 26. listopadu 1919 v Haluzicích u Valašských Klobouk. Po obecné škole navštěvoval vyšší školu měšťanskou v blízkém Slavičíně. Ve 30. letech si pamětníkovi rodiče zřídili vesnický obchůdek, což v tak malé obci, jakými Haluzice jsou, bylo ekonomicky odvážné. Obchůdek se přesto uchytil a od té doby kontinuálně fungoval víc než půl století. Pamětníkův otec v Haluzicích provozoval za První republiky i hospodu, což byla poměrně výdělečná aktivita. Jak Oldřich Mudrák vzpomíná, do šenku tehdy chodili takřka všichni vesničtí muži. Nadto byl k němu přistaven hostinský sál, kde se mohly pořádat různé zábavy. Provozování živnosti nebylo narušeno ani během protektorátu. Naopak, Mudrákovi neměli o zákazníky nouzi. Nedaleko byl již za První republiky zřízen muniční sklad a vojáci, kteří projížděli vesnicí se občas zastavili na nákup. Jihovýchod Moravy osvobozovaly převážně rumunské oddíly se sovětským velením. Rumunská armáda obsadila mnohá hospodářská stavení a zabavila lidem část majetku – především koně a domácí zvířata určená ke spotřebě. Již za protektorátu fungoval lístkový potravní systém, který se udržel až do poloviny 50. let. Pro zboží se jezdilo hlavně k velkoobchodníkům do Brna a jak pamětník vzpomíná, kupčilo se hlavně s lístky na maso. Oldřich Mudrák byl nadaný obchodník, a proto dokázal sehnat dobrý sortiment. Jeho obchůdku se dařilo až do doby než byl združstevněn podnikem Jednota. On sám byl kvůli podnikání označen za vesnického boháče. Pana Mudráka ve vedení obchůdku nejdříve nahradili jiní prodavači, ale po různých peripetiích se zaměstnáním se bývalému majiteli podařilo přece jen získat částečnou kontrolu nad někdejší živností. Když v nedalekých Vlachovicích zřídili spotřební družstvo, pan Mudrák se stal jeho vedoucím. Posléze coby zkušený a úspěšný pracovník povýšil až do centrály ve Valašských Kloboukách a měl na starost dohled nad desítkami prodejen v okolí. Prací v obchodním sektoru se pan Mudrák živil až do poloviny 50. let, kdy byl zatčen. Důvodem bylo zatajení zásob slivovice, kterou jeho rodině daroval bratr. Ten si po válce zřídil palírnu, a když mu ji znárodnili, tak porůznu uschoval zásoby pálenky. Jeden z demižónů doma zakopali i Mudrákovi. Když se na to přišlo, pamětníkův bratr se ke všemu přiznal. Bezpečnost nakonec našla i slivovici skrytou v Haluzicích u Mudráků. Pamětník byl proto převezen do vazby v Uherském Hradišti. Tehdy měl už tři děti a čtvrté bylo na cestě. Když se pokusil získat vyšetřovatele na svou stranu, byl zpozorován. Toto mu při následném soudu přitížilo. Bezpečnost této události využila a připravila ve Valašských Kloboukách monstrproces. Oldřich Mudrák dostal za zatajení domácí slivovice dva roky vězení. Z Uherského Hradiště, kde měl možnost působit coby vězeň u pozemních staveb, byl převezen do pražské Ruzyně. Jak pamětník vzpomíná, přepravovali jej spolu s dalšími vězni v autobuse označeném tabulkou Zájezd. Po pobytu v tzv. ruzyňském salonu, kde byli umístěni nezařazení vězni, se dostal do lágru Libkovice u Mostu. Většinu času v zajetí pak strávil coby horník. Práce v dolech byla povětšinou fyzicky náročná a hrozila újmou na zdraví. Na popud spoluvězňů si Oldřich Mudrák po roce žaláře podal žádost o propuštění. Velitel mu tehdy doporučil, aby se plně doznal a svého činu litoval. Taktika vyšla. Jelikož se soudkyně řídila rozhodnutím vedoucího tábora, který pamětníkovo propuštění podpořil, vězeň se dostal na svobodu. Po návratu z vězení se Oldřich Mudrák opět začal věnovat práci v obchodní sféře. Jelikož se v druhé polovině 50. let částečně liberalizoval maloobchodní a pohostinský systém, rodina Mudráků si mohla pronajmout haluzickou hospodu a státu odváděla jen výtěžek z prodeje piva. Uvedený koncept však neměl dlouhého trvání a brzy došlo k úplné socializaci prodejního sektoru. Oldřichu Mudrákovi se coby vedoucímu haluzického hostince přesto dařilo. V 60. letech začal organizovat populární swingové zábavy, na které svážel mládež z širšího okolí. Pamětník si pak dlouhá léta přivydělával také rozesíláním včelařských potřeb. K pravidelné soukromé obchodní činnosti se Oldřich Mudrák vrátil až v 90. letech, kdy restituoval svůj bývalý krámek. Provozoval jej do doby, dokud mu stáří dovolovalo. Po zanechání živnosti si prodejnu pronajali dva obchodníci. Oba bohužel brzy po sobě zkrachovali a po nich už neměl nikdo odvahu provozovat obchod ve vesnici s třemi sty obyvateli. Co v Haluzicích dodnes funguje je již zmiňovaný hostinec. Obchůdek Oldřicha Mudráka osiřel a na lepší časy v něm upomínají jen artefakty spjaté s někdejším podnikáním. Pan Mudrák se dnes věnuje pouze včelařství.

Fotografie z natáčení