Vladimír Hajný se narodil 11. dubna 1939 v Dorohostaji na Volyni. V roce 1947 se rodina přestěhovala za otcem, který se dostal se Svobodovou armádou do Československa. Rodina získala u Šumperka statek po sudetských Němcích. Hajný absolvoval Střední zemědělskou technickou školu v Přerově a vystudoval ekonomii na Vysoké zemědělské škole v Praze, studium zde zakončil v roce 1964. Poté narukoval na vojnu do Vysokého Mýta, kde v roce 1965 vstoupil do KSČ. V únoru 1968 se přestěhoval do Prahy a nastoupil do Ústavu pro výzkum půd. Během srpnové okupace Československa se jeho politický postoj změnil, na členství v KSČ rezignoval v listopadu 1969. V roce 1973 začal vydávat vlastní samizdatový časopis Res Publica. Hlavní náplní měsíčníku byly doslovné přepisy komentářů a pořadů rozhlasových stanic Hlas Ameriky, Svobodná Evropa apod., které Hajný nahrával přes sovětský tranzistor Orbit. Vydával vždy sedm kopií každého čísla a ty pak nechával například ve vlacích, na nádražích nebo je rozdával kolegům v ústavu. V roce 1976 se Hajný kvůli svému známému Čestmíru Vaškovi, který emigroval do Německa, dostal do hledáčku StB v Šumperku. V práci ho někdo udal, že má kontakty s emigrantem, které nenahlásil. Když byl Hajný předvolán k výslechu, vydávání časopisu ze strachu raději přerušil. Státní bezpečnost jeho vydavatelskou činnost neodhalila. Dvakrát podepsal Chartu 77. Poprvé v roce 1983, kdy podpis StB zkonfiskovala při domovní prohlídce u Uhlových, podruhé v roce 1985. Poté, co byl vyhozen ze stávajícího zaměstnání, našel si práci skladníka v Konstruktivě. V roce 1987 znovu začal vydávat časopis Res Publica, tentokrát ve dvanácti kopiích, na podzim 1989 už dokonce oficiálně jako týdeník. Hajný se rovněž aktivně účastnil nejrůznějších protirežimních demonstrací. Na výročí okupace 21. srpna 1988 jej na Národní třídě brutálně zbil náměstek městské správy StB major Zdeněk Šípek, který byl i díky svědectví Hajného jako jeden z mála příslušníku StB po revoluci odsouzen ke čtrnácti měsícům vězení. Během normalizace se Hajný stal také členem HOS (Hnutí za občanskou svobodu) a ISO (Iniciativa sociální obrany). V Šumperku organizoval podpisové akce – v letech 1988–1989 za přejmenování náměstí Pionýrů na Masarykovo náměstí a vrácení pomníku T.G. Masaryka, dále za odstranění Stalinova pomníku a za přejmenování ulice Lidových milicí zpět na Langerovu ulici. Měsíc před převratem v roce 1989 spoluzaložil Demokratickou iniciativu. Žije v Šumperku.