Narodil se 28. března 1875 v Prachaticích. Po absolvování střední školy a českobudějovického diecézního semináře byl dne 22. července 1900 vysvěcen na kněze. Jeho prvním působištěm se stal Rudolfov (Rudolfstadt) u Českých Budějovic, kde nastoupil jako kaplan 3. října téhož roku. V roce následujícím, 14. července 1901, zde byl jmenován administrátorem. Od 29. ledna 1902 se stal administrátorem ve Svatém Janu nad Malší v Novohradských horách. Pracoval zde ale jen necelého půl roku a 12. června 1902 se stal kaplanem v Domažlicích. Tam působil čtyři roky, do 1. října 1906, kdy byl ustanoven kaplanem v Českém Krumlově. Po patnácti letech strávených v Krumlově se dne 1. dubna 1921 stal farářem v pošumavské obci Ondřejov (Andreasberg), kde působil až do svého zatčení počátkem října 1938. Přesto, nebo snad právě proto, že P. Jakeš celý svůj život působil v německém, nebo přinejlepším národnostně smíšeném prostředí, si dobře uvědomoval nebezpečí národnostní zášti a své farníky před nadcházející hrozbou nacionálního socialismu důrazně varoval. Vysloužil si za to nenávist místních nacistů a krátce po mnichovské kapitulaci a obsazení Ondřejova byl 8. října 1938 zatčen. Vězněn byl v Horní Plané, později v Českém Krumlově, odkud byl pro zhoršený zdravotní stav převezen do nemocnice. Dne 22. října 1938 jej nacisté předali na nových hranicích československým orgánům výměnou za zadržované henleinovce. Jeho stav se nadále zhoršoval a dne 5. listopadu 1938 v Českých Budějovicích na následky předchozího věznění zemřel. Poslední působiště P. Jakeše dnes již neexistuje. Po 2. světové válce a následném vysídlení německého obyvatelstva se stalo součástí dnešního Vojenského výcvikového prostoru Boletice a obec, včetně kostela a fary, byla srovnána se zemí.