Narodil se 17. listopadu 1882 v obci Dvorec u Nepomuku.[1] Gymnazijní studia započal v Domažlicích a Uherském Brodě. Středoškolské vzdělání dokončil ve slovinském městě Kamnik. Po absolvování teologických studií v Lublani a Innsbrucku byl 26. července 1908 vysvěcen na kněze. V letech 1908–1912 působil jako římskokatolický kaplan a katecheta v Ptuji (Slovinsko), Jihlavě, Opavě a ve Štýrském Hradci (Rakousko). Po sňatku s Ludmilou, rozenou Majerovou,[2] vstoupil do služeb starokatolické církve a byl nejprve ustanoven pomocným duchovním a učitelem náboženství ve Vídni (1913–1918), posléze farním vikářem a učitelem náboženství v Desné (1918–1919). Po krátkém působení v české starokatolické náboženské obci v Praze, odešel v srpnu 1919 do státních služeb. V roce 1925 požádal o přijetí do Církve československé (husitské)[3] a byl jmenován pomocným duchovním v Přerově, Litovli a Olomouci. Po třech letech CČS(H) opustil a přestoupil k pravoslaví. Vedle svého úřednického zaměstnání působil v Olomouci jako pomocný duchovní. Dne 26. září 1942 byl zatčen a uvězněn v Olomouci. Na rozdíl od většiny ostatních kněží jej neodeslali na nucené práce, ale 21. prosince 1942 byl propuštěn. K této skutečnosti přispěl s největší pravděpodobností jeho špatný zdravotní stav, neboť byl v olomoucké věznici postižen cévní mozkovou příhodou. Po osvobození Olomouce v roce 1945 se podílel na obnově místní pravoslavné církevní obce. Vzhledem k vážnému zdravotnímu stavu hlavního olomouckého kněze, otce Josefa Rezka, spravoval až do příchodu nového administrátora olomouckou obec sám. Církevní službu opustil v roce 1950. Zemřel po dlouhé a těžké nemoci 3. března 1959.

Prameny:

• Archiv Olomoucko-brněnské eparchie pravoslavné církve v českých zemích – nezpracováno, osobní spis Jana Václava Šedivého.
• Zemský archiv Opava – pobočka Olomouc, fond Diecézní rada CČS(H) Olomouc, karton 105, inventární číslo 793.

Literatura:

• Jubileum d. o. Jana V. Šedivého. Hlas pravoslaví, 1948, č. 7, s. 119.
• Jak žijeme. Hlas pravoslaví, 1952, č. 10, s. 201.
• Jak žijeme. Hlas pravoslaví, 1959, č. 4, s. 126.
• JINDRA, Martin: Spravedliví musí trpět. Dopady operace Anthropoid, zejména na moravskou část České pravoslavné eparchie. Paměť a dějiny, 2014, roč. 8, č. 2, s. 27.
• JINDRA, Martin: Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945. ÚSTR, Praha 2015.

[1] V současnosti je Dvorec částí města Nepomuk v okrese Plzeň-jih. [2] V manželství se narodila dcera Růžena (*1913) a syn Jan (*1919), který během 2. světové války bojoval v řadách československé zahraniční armády na západní i východní frontě. [3] Dále jen CČS(H). Charakteristika „husitská“ byla k názvu církve připojena z rozhodnutí VI. řádného sněmu až v roce 1971.