Narodil se 15. listopadu 1890 v Kolíně v rodině obuvníka Josefa Červína a Marie, rozené Kotlářové. Po absolvování kolínského reálného gymnázia (1901–1909) studoval na Vysoké škole technické v Praze. V roce 1911 přešel na teologickou fakultu, na které po pěti letech získal titul doktora teologie. Do roku 1918 působil jako učitel římskokatolického náboženství na několika pražských školách. V roce 1924 opustil katechetské místo v Kolíně a uzavřel sňatek s Marií Vorlíčkovou. Následoval roční pracovní pobyt v bulharské Gorne Orechovici a poté působil až do roku 1942 jako pedagog na středních průmyslových školách v Praze a krátce i v Kutné Hoře. Od roku 1925 hojně publikoval v řadě periodik a překládal. Po přestupu k pravoslaví byl ustanoven duchovním pro Prahu a misijně působil mezi Čechy na Volyni. Po vytvoření České pravoslavné eparchie (1929) byl zvolen členem eparchiální rady. Za svoji službu obdržel v září 1941 od biskupa Gorazda protojerejskou hodnost. Po odhalení československých parašutistů v pražském chrámu sv. Cyrila a Metoděje byl jako jeho pomocný duchovní krátce vězněn. Po několika dnech, kdy mu nebyla prokázána žádná pomoc při realizaci atentátu na Reinharda Heydricha, byl propuštěn. Znovu se pustil do psaní. V roce 1943 vyšla u kolínského tiskaře Aloise Hanuše jeho kniha úvah Slunce v mracích. Do dění v České pravoslavné církvi významně zasáhl hned v květnových dnech roku 1945, kdy byl na vlastní žádost společně s otcem Vsevolodem Kolomackým jmenován ministerstvem školství a osvěty jejím prozatímním správcem. Zároveň se stal prvním administrátorem pražské církevní obce. Na konci července 1945 vedl delegaci zástupců pravoslavné církve při jednání s prezidentem Edvardem Benešem. Postupem let se stáhl z čelných funkcí v pravoslavné církvi, zůstával pouze duchovním při pražské církevní obci. Věnoval se psaní a překladatelské práci. Zemřel 24. ledna 1953. Pohřben byl na pražském Vinohradském hřbitově.