Janata Zbyněk (1933-1955)

(5. 6. 2025) – Zbyněk Janata byl nejmladším členem protikomunistické odbojové skupiny bratří Mašínů. Narodil se 1. února 1933 v Bartoušově na Jičínsku (dnes součást Jičíněvsi) do rodiny odborného učitele Ladislava Janaty (nar. 1900) a jeho ženy Julie, rozené Brzákové. Měl staršího bratra Jaromíra (nar. 1931). Když Zbyňkovi byly pouhé tři roky, matka zemřela a rodina se krátce nato přestěhovala do Poděbrad. V důsledku pracovní vytíženosti otce, jenž přijal místo na měšťanské škole v Praze, se o něj a bratra starala najatá hospodyně. Asi v roce 1937 začal Ladislav Janata učit na měšťanské škole v Poděbradech a v roce 1938 se podruhé oženil se svojí kolegyní Františkou, rozenou Matlasovou.

Za druhé světové války absolvoval Zbyněk Janata obecnou školu v Poděbradech a poté studoval na reálném gymnáziu v Nymburce, od druhého ročníku přestoupil na nově otevřené elitní technicky zaměřené poděbradské Státní reálné gymnázium – Kolej Jiřího z Poděbrad. Kvůli špatnému prospěchu studia zanechal a šel na praxi do autodílny v Kluku u Poděbrad. Později se vrátil do školních lavic, tentokrát na Vyšší průmyslovou školu v Mladé Boleslavi, kde se věnoval automobilovému oboru. Později pracoval jako technický úředník oddělení kontroly národního podniku Kovolis v Hedvikově.

„Skupině se tehdy podařilo obstarat sto kilogramů trhaviny z rudného dolu u obce Kaňk.“

S bratry Ctiradem a Josefem Mašínovými a také s dalším z jejich skupiny, Milanem Paumerem, se znal již od dětství z Poděbrad. Po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 se společně s nimi účastnil příležitostných „drobných sabotáží“, jakými bylo vytloukání agitačních skříněk KSČ a oken zapálených straníků nebo házení připínáčků do cesty prvomájovému průvodu. Společně se cvičili ve střelbě, orientaci v terénu či v boji zblízka. Vlivem narůstajícího komunistického teroru na počátku 50. let a vírou v brzký nástup třetí světové války se rozhodli k aktivnímu odboji, který měl probíhat na bázi partyzánského boje, popřípadě ve spolupráci se západními zpravodajskými službami či americkou armádou. Pro tuto činnost bylo nejprve nutné sehnat moderní zbraně, s čímž souvisela také první akce, do níž se Zbyněk Janata osobně zapojil. Stalo se jí přepadení služebny SNB v Čelákovicích v okrese Brandýs nad Labem v noci na 28. září 1951. Předcházel jí neúspěšný pokus o získání zbraní ze služebny SNB v Chlumci nad Cidlinou v noci na 13. září 1951, kterého se zúčastnili bratři Mašínové a Milan Paumer, a při němž byl Josefem Mašínem zastřelen službu konající příslušník mladší stržm. Oldřich Kašík (1914–1951). Přepadení čelákovické policejní stanice bylo naproti tomu úspěšné a Zbyňku Janatovi, Milanu Paumerovi a Josefu a Ctiradu Mašínovým se podařilo ukořistit slušný arzenál. Bohužel se ani tato akce neobešla bez kontroverzní události v podobě usmrcení předtím omámeného příslušníka Jaroslava Honzátka (1923–1951) starším z Mašínů.

Později se Zbyněk Janata podílel na přípravě či se zúčastnil dalších akcí, jejichž cílem bylo obstarání finančních prostředků a výbušnin k odbojové činnosti. V případě obstarání peněžních prostředků nakonec z vícero úvah zvítězil plán na přepadení automobilu s výplatami zaměstnanců národního podniku Kovolis, kde Janata pracoval a znal podrobnosti o převozu peněz. Došlo k němu 2. srpna 1952 za účasti Josefa Mašína a Václava Švédy, jimž se podařilo získat částku 884 239 Kčs. Při akci byl Josefem Mašínem zabit v sebeobraně šestapadesátiletý účetní Josef Rošický (1898–1952). V polovině srpna 1953 pak proběhla akce k získání výbušnin, které se již Zbyněk Janata přímo zúčastnil. Skupině se tehdy podařilo obstarat sto kilogramů trhaviny z rudného dolu u obce Kaňk.

Ve druhé polovině roku 1953 padlo rozhodnutí co nejdříve emigrovat do zahraničí. Josefu Mašínovi hrozil nástup povinné vojenské služby (jeho bratr byl díky známému doktorovi zřejmě uznán služby neschopným), kterou by se vší pravděpodobností vykonával u pomocných tech­nických praporů, navíc nadcházelo zimní období, které by značně ztížilo podmínky přechodu. Pohraniční území bylo členy skupiny sledováno již delší dobu, až nakonec bylo dohodnuto přesu­nout se přes východoněmecké území do Západního Berlína. Hraniční pásmo překročili bratři Mašínové, Milan Paumer, Václav Švéda a Zbyněk Janata na Chomutovsku v prostoru osady Hora Svaté Kateřiny nad ránem dne 4. října 1953. Po dosažení Západního Berlína hodlali dále pokračovat ve svém protikomunistickém boji buď v řadách americké armády, popřípadě v roli kurýrů západních zpravodajských služeb.

Anabáze pětice mladíků přes komunisty ovládané východoněmecké území byla nakonec odhalena a vypukla štvanice podobající se vojenským manévrům. Zbyňku Janatovi se stala osudnou přestřelka s východoněmeckými bezpečnostními složkami při pokusu o perlustraci skupiny na vlakové stanici Uckro dne 10. října 1953. Po přestřelce se v nastalém zmatku sice všem podařilo uprchnout, avšak Janata se oddělil od svých druhů a později byl zatčen poblíž vesnice Pelkwitz. O několik dní později zadržely východoněmecké bezpečnostní složky také zraněného Václava Švédu. Svobodného světa se nakonec podařilo dosáhnout pouze bratrům Mašínovým a Milanu Paumerovi, posléze se všichni tři stali příslušníky americké armády.

Zbyněk Janata byl společně s Václavem Švédou vydán zpět do Československa, kde  byli 29. ledna 1955 odsouzeni k trestu smrti. Společně s nimi byl poslán na šibenici také strýc bratří Mašínů Ctibor Novák. K popravě Zbyňka Janaty došlo v pankrácké věznici dne 2. května 1955 v 17 hodin 50 minut.

AUTOR: LUBOŠ KOKEŠ
FOTO: ARCHIV BEZPEČNOSTNÍCH SLOŽEK a NÁRODNÍ ARCHIV