Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012

Dne 15. listopadu 2012 se uskutečnilo v Rezidenci primátora hlavního města Prahy slavnostní předání Ceny Václava Bendy a pamětních medailí „Za svobodu a demokracii“.

Videozáznam, 15. listopad 2012

Pamětní medaile Ústavu pro studium totalitních režimů „Za svobodu a demokracii“ byly uděleny:

Josefu Toufarovi (in memoriam)

Oběť komunistického násilí, farář z Číhošti na Havlíčkobrodsku. Podle svědků se v tamním kostele opakovaně pohnul půlmetrový krucifix na oltáři, což přilákalo pozornost Státní bezpečnosti. Dne 28. ledna 1950 zatčen, odvlečen do věznice ve Valdicích a krutým mučením postupně donucen přiznat, že skrytě pohyboval křížkem. Následně byl obviněn ze zinscenování tzv. číhošťského zázraku. V kritickém zdravotním stavu 25. 2. 1950 převezen do státního sanatoria v Praze, kde zemřel na následky krutého zacházení. Medaili převzal arcibiskup pražský a primas český Dominik kardinál Duka.

Jitce Malíkové

Odpůrkyně totalitních režimů a politická vězenkyně. Byla členkou křesťanského skautského oddílu a účastnice setkání Katolické rodiny. Ukrývala řadu kněží a řeholníků, některým pomohla zorganizovat ilegální útěk za hranice. Po zatčení byla v roce 1953 odsouzena na jedenáct let odnětí svobody, ze kterých si sedm roků odseděla v komunistických nápravných zařízeních v Praze-Ruzyni, Žielezovicích a Pardubicích. Po propuštění pracovala ve skladu a jako pomocná laborantka. Medaili převzala paní Jitka Malíková osobně.

Ivanu M. Havlovi

Vědecký pracovník, kybernetik, představitel českého disentu. Absolvoval obor automatizace a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze, v roce 1971 získal doktorát na universitě v Berkeley v Kalifornii. Významně se podílel na činnosti samizdatové edice „Expedice“, pořádal bytové semináře a organizoval spojení čs. opozice se zahraničím. Jako odborník na kybernetiku pomáhal s využíváním prvních počítačů pro činnost disentu. V listopadu 1989 patřil mezi zakladatele Občanského fóra. Na počátku devadesátých let se habilitoval v oboru umělé inteligence na 3. lékařské fakultě UK v Praze. V současnosti pracuje v Centru pro teoretická studia při UK a Akademii věd ČR a působí jako šéfredaktor časopisu Vesmír. Medaili převzal pan Ivan M. Havel osobně.

Vlastě Jakubové

Odpůrkyně totalitních režimů a politická vězenkyně. Během II. světové války byla spojkou plukovníka Josefa Robotky. Po únoru 1948 se zapojila do protikomunistického odboje, po svém zatčení v srpnu 1949 odsouzena k osmnácti letům odnětí svobody. Její strýc, generál Josef Robotka, byl odsouzen k trestu smrti a v roce 1952 popraven. Vězněna byla např. ve Znojmě, Praze-Ruzyni, Pardubicích a pracovních útvarech Minkovice a Chrastava. Podmínečného propuštění se dočkala až po deseti letech, v roce 1959. Medaili převzala paní Vlasta Jakubová osobně.

Jiřímu Růžičkovi

Perzekuovaný za totalitního režimu, původem z rolnické rodiny. Jeho otec byl komunisty označen za kulaka, statek znárodněn a rodina perzekuována. V důsledku této situace nemohl nastoupit na vysokou školu a byl povolán k Pomocným technickým praporům. Po pádu komunistického totalitního režimu se stal členem dokumentační komise PTP, Ústřední rady Svazu PTP a též předsedou Českého svazu PTP. Medaili převzal pan Jiří Růžička osobně.

Emilii Machálkové

Rasově perzekuována za nacistické okupace. Za pomoci sousedů a přátel se jí podařilo uniknout transportu do koncentračního tábora. Na rozdíl od desítek členů své rodiny tak přežila porajmos. Je jednou z posledních žijících osob v České republice, které přežily romský holocaust. Medaili převzala paní Emilie Machálková osobně.

Drahoslavě Janderové

Překladatelka z francouzského a italského jazyka. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století se podílela na organizačních pracích při vydávání samizdatu, zajišťovala přepisy a vazby knih. Udržovala také kontakty se zahraničními novináři a diplomaty a pomáhala při distribuci pošty určené pro disent. Medaili převzala paní Drahoslava Janderová osobně.

Karolu Maníkovi

Spolupracovník americké zpravodajské služby, vojenské kontrarozvědky CIC. Pod krycím jménem „Orel“ se podílel na protikomunistické činnosti. Byl zatčen v souvislosti s odhalením skupiny agenta – chodce Viktora Palkoviče. Na základě obvinění z velezrady v roce 1950 odsouzen na doživotí. Svůj trest zprvu odpykával ve vězení v Leopoldově, posléze v jáchymovských táborech. Propuštění se na základě amnestie dočkal v roce 1960. Medaili převzala dcera paní Mária Baranová.

Zbyňku Hejdovi

Básník a překladatel. Po ukončení studia na FF UK v Praze pracoval do roku 1968 jako redaktor nakladatelství Horizont, poté jako antikvář. Po podpisu Charty 77 se musel živit jako domovník. Podílel se na činnosti Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Ve druhé polovině osmdesátých let působil v samizdatovém časopisu „Střední Evropa“. Od roku 1990 šest let přednášel kulturní antropologii na UK. V roce 1996 mu byla udělena Cena Jaroslava Seiferta. Je stálým přispěvatelem Revolver Revue. Medaili převzal pan Zbyněk Hejda osobně.

Dagmar Šimkové (in memoriam)

Odpůrkyně totalitních režimů a politická vězenkyně. Zapojila se do protikomunistické činnosti, rozmnožovala letáky, ukrývala přátele, kteří zběhli z vojenské služby. V roce 1952 byla odsouzena na patnáct let, za neúspěšný pokus o útěk z vězení dostala tři roky navíc. Propuštění se dočkala až v roce 1966. Po okupaci v srpnu 1968 odešla s matkou do Austrálie, kde na univerzitě nejprve získala titul bakaláře svobodných umění a později vystudovala archeologii, starověkou historii, psychologii a sociologii. V roce 1980 vydala v exilovém nakladatelství Sixty-Eight Publishers své vzpomínky z vězení Byly jsme tam taky. Medaile bude rodině předána prostřednictvím zastupitelského úřadu České republiky Austrálii.

Jaroslavu Hutkovi

Folkový písničkář a skladatel. Na konci šedesátých let minulého století vystupoval s Vladimírem Veitem, později se svým vlastním hudebním programem. Opakovaně byl vyhodnocen jako písničkář roku. Zakladatel a člen folkového sdružení „Šafrán“. V roce 1977 se na Hrádečku aktivně účastnil III. festivalu druhé kultury. Signatář Charty 77. Pod soustavným tlakem Státní bezpečnosti v rámci akce „Asanace“ opustil v roce 1978 Československo. Usadil se v Nizozemí, kde v exilu dále působil ve prospěch čs. opozice. Po pádu komunismu se mj. aktivně podílel na veřejné diskusi o potřebě vyrovnat se s minulostí. Medaili převzal pan Jaroslav Hutka osobně.

Ludvíku Krejčímu (in memoriam)

Legionář, náčelník Hlavního štábu čs. armády a vrchní velitel operujících armád. V roce 1917 jako důstojník rakousko-uherské armády padl do ruského zajetí a o měsíc později vstoupil do československých legií. Vyznamenal se při bojích o Bachmač a sibiřskou magistrálu, v letech 1919–1920 velel 2. divizi čs. legií na Rusi. V Československu byl jmenován generálem, absolvoval Vysokou školu válečnou v Paříži, v roce 1928 povýšen do hodnosti divizního generála. Koncem roku 1933 byl z podnětu prezidenta T. G. Masaryka jmenován náčelníkem Hlavního štábu a poté vrchním velitelem operujících armád. V kritickém roce 1938 byl pověřen řídit obranu republiky. Po nátlaku politických představitelů přijal 30. září 1938 kapitulaci. Za nacistické okupace krátce vězněn. Po skončení II. světové války nebyl reaktivován, v roce 1947 definitivně přeložen do zálohy. O pět let později byl degradován na vojína, odejmuta mu penze a živil se jako dělník. Medaili převzala dcera paní Marie Žižková.

Bohuslavu Ečerovi (in memoriam)

Světově uznávaný odborník na mezinárodní právo trestní, generál justiční služby, člen Komise Organizace spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů, předseda československé delegace u Mezinárodního vojenského tribunálu pro potrestání válečných zločinců v Norimberku a soudce Mezinárodního soudního dvora v Haagu. Medaili převzal vnuk pan Ing. Jaroslav Lorek.

Mikoláši Chadimovi

Skladatel a hudebník. Poprvé trestně postižen v roce 1969 za „výtržnictví“ v souvislosti s protesty u příležitosti 1. výročí okupace Československa. V letech 1978 až 1989 přední aktivista Jazzové sekce, od roku 1979 signatář Charty 77. Přispíval do undergroundového časopisu „Vokno“, v roce 1985 v samizdatu vydal rozsáhlou publikaci „Alternativa“. Působil v hudebních skupinách Extempore, MCH Band a dalších. V roce 1990 vyměnil dělnické profese za dráhu profesionálního hudebníka. Medaili převzala paní Kateřina Volková.

Andreji Stankovičovi (in memoriam)

Básník, knihovník, editor a filmový kritik, jeden z představitelů pražského undergroundu. Vystudoval knihovnictví a vědecké informace. Publikoval nejprve v revui „Tvář“, posléze i v dalších literárních časopisech. Po nástupu normalizace se živil převážně manuálně, publikoval v samizdatu. Byl signatářem Charty 77, manifestu „Návrat krále“ a členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Po roce 1989 byl zaměstnán jako knihovník Kanceláře prezidenta republiky, přispíval do „Respektu“ a „Kritické přílohy Revolver Revue“, působil v redakci časopisu Střední Evropa. Medaili převzal ředitel samizdatové knihovny Libri Prohibiti, pan Jiří Gruntorád.

Vojtěchu Preissigovi (in memoriam)

Významný český grafik, malíř, fotograf a designér. V Paříži pracoval v ateliéru Alfonse Muchy a posléze působil ve Spojených státech. Tvůrce edice Česká grafika a zakladatelská osobnost moderní české grafiky. Po nacistické okupaci v březnu 1939 nejprve přispíval do ilegálního časopisu národně vlasteneckého odboje „V boj“, posléze po zatčení první vydavatelské garnitury „Družstvo v prvním sledu“, převzal se svojí dcerou Inkou Bernáškovou jeho vydávání (spořilovské vydání). V září roku 1940 byl zatčen gestapem a následně deportován do koncentračního tábora Dachau, kde v roce 1944 zemřel. Medaili převzala starostka obce Světec paní Ing. Barbora Bažantová.

Václavu Kvíčerovi (in memoriam)

Vedoucí úředník Ústřední lihovarské organizace v Praze, po skončení II. světové války generální tajemník lihovarského a drožďářského průmyslu. V únoru 1948 zbavený funkce akčním výborem. Advokátní koncipient a poté předkladatel n. p. Konstrukta Praha. Od roku 1955 vědomý spolupracovník Czechoslovak Intelligence Office (CIO), československé sekce britské zpravodajské služby. Svému příteli JUDr. Josefu Potočkovi předával citlivé hospodářské, politické i vojenské informace, s nimiž se z titulu svého pracovního postavení seznamoval. Díky zradě Karla Zbytka v Londýně byl 14. 7. 1956 zatčen, vyšetřován a na sklonku roku postaven před soud, který ho za velezradu a vyzvědačství odsoudil spolu s Josefem Potočkem k trestu smrti. K popravě došlo dne 26. ledna 1957 ve věznici Praha – Pankrác. Medaili převzal syn pan Ing. Václav Kvíčera.

Jindřišce Havrlantové

Odpůrkyně komunistického režimu a politická vězenkyně. Koncem II. světové války pomáhala partyzánskému hnutí. V únoru 1945 byla se svými rodiči zatčena gestapem a uvězněna v brněnské věznici v Cejlu. Po převzetí moci komunistickou stranou působila od roku 1952 v odbojové skupině Libuše 23, která přechovávala zbraně, vysílala do zahraničí a ukrývala osoby. V roce 1954 byla se svým otcem opět zatčena a odsouzena k osmnácti letům trestu odnětí svobody. Propuštění se dočkala až v roce 1963. Medaili převzala dcera paní Helena Šenkeříková.

Bohumilu Hasilovi (in memoriam)

Účastník protikomunistického odboje, agent-chodec. Společně se svým bratrem Josefem v letech 1948–1952 pomáhal ohroženým lidem přecházet hranice do Bavorska. V září 1950 se vypravil pro svého syna, který padl poblíž Českých Žlebů do pasti příslušníků Pohraniční stráže, přičemž byl zastřelen a ještě téže noci tajně pohřben. Josef Hasil naštěstí vyvázl bez zranění a ve své převaděčské činnosti statečně pokračoval ještě další dva roky. Medaili převzala vnučka paní Jaroslava Hasilová.

Živodaru Tvarožkovi

Účastník protinacistického odboje, agent-chodec. V roce 1944 se zapojil do odboje, během Slovenského národního povstání padl do zajetí, útěkem se však vyhnul transportu do Německa. Dne 4. října 1948 byl pasažérem letu Dakoty C47 z Bratislavy do Prahy, která přistála v Mnichově. Po měsíčním pobytu v Německu se vrátil do Československa jako agent-chodec s úkolem navazovat kontakty a získávat informace o politickém a hospodářském vývoji. V průběhu následujícího roku byl zatčen. Během půlročního procesu byl jeho rozsudek smrti změněn na doživotí. Trest odpykal ve vězení v Leopoldově a v jáchymovských pracovních táborech. Po propuštění v roce 1964 pracoval v dělnických profesích. Medaile bude předána panu Živodaru Tvarožkovi později.

This post is also available in English