Ceny Za svobodu, demokracii a lidská práva 2020

Cenu ÚSTR Za svobodu, demokracii a lidská práva v letošním roce obdrželo pět osobností z Česka i zahraničí a jedna polská organizace. Tito lidé se nebáli slovem i činem vystoupit proti zvůli nedemokratických režimů nebo svým aktivismem přispívají k lepšímu poznání naší nedávné historie i rozvoji spravedlivější společnosti. Tradiční slavnostní předání pamětních medailí je kvůli koronavirové pandemii odloženo na příští rok.

V kategorii za následováníhodné počiny při hájení principů demokracie, svobody a lidských práv Ústav pro studium totalitních režimů ocenil hongkongského demokratického aktivistu Nathana Law, studentského vůdce demokratického hnutí a kandidáta na Nobelovu cenu míru v roce 2018. Dlouhodobě vystupuje proti zásahům čínského režimu do hongkongské politiky a bojuje za dodržování lidských práv v Hongkongu, Tibetu a Sin-ťiangu. Nathan Law natočil pro ÚSTR krátké video, v němž vysvětluje, proč by se demokratické země měly zajímat o porušování lidských práv v Číně. Video najdete zde.

Ve stejné kategorii cenu obdržela také krymskotatarská historička a publicistka Gulnara Bekirova, jejímž odborným i osobním zájmem je historie Krymských Tatarů a jejich osudy pod sovětskou, ukrajinskou a ruskou vládou. Angažuje se v hnutí za dodržování občanských práv na Krymu a v boji za emancipaci tatarského etnika.

V kategorii za mimořádný přínos k reflexi novodobých dějin jsme ocenili polskou organizaci Centrum KARTA, která má kořeny v polském disentu 80. let 20. století a jejíž osvětová činnost na poli historie má za úkol propagovat a posilovat toleranci a demokracii.

V kategorii za statečné občanské postoje v době nacistické okupace a komunistické diktatury cenu obdržely tři osobnosti. Mária Didiová je jednou z několika desítek slovenských signatářů Charty 77. Jejím partnerem byl romský spisovatel Ľudovít Didi, za nějž se provdala navzdory své rodině a rasistickým společenským předsudkům.

Milan Horáček působil v exilových kruzích v Německu, později spoluzakládal německou stranu Zelení, kterou reprezentoval v Bundestagu i v Evropském parlamentu. Zasazuje se za dodržování lidských práv.

Karel Charlie Soukup se proslavil jako undergroundový písničkář, podepsal Chartu 77 a v rámci akce Asanace byl donucen k emigraci. Ve Francii pak organizoval pravidelná setkání exulantů.

Ústav pro studium totalitních režimů uděluje své ceny od roku 2009 u příležitosti Dne boje za svobodu a demokracii 17. listopadu. V posledních letech je to v těchto třech kategoriích: za statečné občanské postoje v době nacistické okupace a komunistické diktatury, za mimořádný přínos k reflexi novodobých dějin a za následováníhodné počiny při hájení principů demokracie, svobody a lidských práv. Za uplynulých 12 let jsme ocenili přes 150 osobností.

ÚVODNÍ SLOVO ŘEDITELE ÚSTR ZDEŇKA HAZDRY

Vážení přátelé,

od našeho Ústavu se obecně očekává, že bude zkoumat především dobu před pádem takzvané železné opony. Toto období se však bohužel nedá snadno uzavřít: „Železná opona“ ve významu, jaký používal Winston Churchill, sice už neexistuje, ale problém rozdělení a rozpolcení světa nezmizel.

Ba naopak: Rostoucím rizikem dnešní doby jsou přibývající hranice, zdi a nové „železné opony“ – už nikoli mezi dvěma skupinami států, ale na mnoha místech, v mnoha oblastech, prakticky v každé zemi. Lidé nejsou jen názorově rozděleni, ale jsou polarizováni; vnímání odlišností přestává být impulsem k dialogu, ale podněcuje nenávistné emoce. Z mnohých lidí se najednou stali protivníci, aniž by věděli, proč. Začíná se to znovu jevit jako jedno z největších nebezpečí.

Vedle toho se s námi stále vleče ostudný zvyk bohatých společností: potichu nadřazovat svůj pragmatický zájem – „aby věci fungovaly“ – nad lidskost, pravdu či spravedlnost. V zájmu jakéhosi hladkého běhu věcí jsme se naučili nevidět problémy a rozčilují nás ti, kteří na ně upozorňují, jak doma, tak za našimi hranicemi. Pak je ovšem na místě se tázat: je ideálem 21. století svobodný člověk, anebo ten, kdo nedělá potíže?

S ohledem na to jsme i letos hledali adepty a adeptky pro Cenu ÚSTR Za svobodu, demokracii a lidská práva. Našli jsme je nejenom mezi těmi, kteří byli nepohodlní minulému režimu u nás, ale i mezi těmi, kteří se některým podobám konformity či uniformity vzpírají stále. Také letos totiž chceme ukázat osobnosti a lidské osudy, které významně zostřují náš pohled na to, co má být nahoře a co níž.

Všem, kterým letos komise Cenu určila, srdečně blahopřeji a věřím, že jakmile nám to epidemiologická situace umožní, budou ji moci slavnostně převzít. Nám ostatním pak doporučuji, abychom věnovali pozornost hodnotám, které se k držitelům Ceny a k jejich činnosti vážou.

Zdeněk Hazdra

historik, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

MEDAILONKY OCENĚNÝCH

Cenu za statečné občanské postoje v době nacistické okupace a komunistické diktatury získali:

**Mária Didiová (*1932)**

Navzdory režimu i rasovým předsudkům.

Narozena v Pružině na Slovensku. Manželka spisovatele Ľudovíta Didiho. Již v mládí se vzepřela rasovým předsudkům ovládajícím tehdejší československou společnost. Kvůli manželovi se rozešla se svou rodinou, které se příčil jeho romský původ.

Pracovala jako učitelka, během prověrek v roce 1969 přišla i s manželem o zaměstnání kvůli odmítnutí intervence vojsk Varšavské smlouvy a posrpnového vývoje. Oba pak prožili období tzv. normalizace v dělnických profesích. V roce 1980 pak připojili své podpisy pod Chartu 77, a stali se jedněmi z několika desítek slovenských signatářů.

**Karel Charlie Soukup (*1951)**

Undergroundový písničkář a poustevník.

Narodil se v Praze. Vyučil se strojním zámečníkem. Proslavil se svými provokativními a sarkastickými protirežimními texty, kvůli kterým byl několikrát zadržen a vyšetřován. V roce 1976 strávil půl roku ve vazbě. O rok později spolu s manželkou Marií podepsali Chartu 77. V roce 1980 byl odsouzen ke 12 měsícům vězení.

Na jaře 1982 byl v rámci akce StB „Asanace“ donucen i s rodinou odejít do exilu. Útočiště našel v Alsasku ve Francii, kde na venkovské usedlosti pořádal setkání československých exulantů, tzv. setkání u Charlieho. Na konci 80. let přesídlil do Austrálie, kde se uchýlil k poustevnickému způsobu života v australské přírodě.

**Milan Horáček (*1946)**

Český emigrant poslancem Bundestagu i Evropského parlamentu.

Narodil se ve Velkých Losinách. Z Československa emigroval po srpnu 1968 do NSR, kde se zapojil do exilové práce ve spolku „Cesty 68“. V exilu se živil jako elektromontér, spolupracoval s časopisem Gewerkschafter /Odborář/ a působil jako vydavatel německé mutace časopisu Listy. Na sklonku 70. let vystudoval politologii na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem. Aktivně se účastnil německého emancipačního a demokratizačního hnutí, které navazovalo na studentskou revoltu konce 60. let.

Od 80. let působil v politice, podílel se na vzniku strany Die Grünen (Zelení) v Německu a v roce 1983 patřil mezi historicky první zelené poslance Spolkového sněmu. Angažoval se v problematice menšin a lidských práv. V letech 1991 až 2004 vedl Nadaci Heinricha Bölla, založil její českou odnož. V letech 2004 až 2009 byl poslancem Evropského parlamentu za německou stranu Bündnis 90/Die Grünen.

Cenu za mimořádný přínos k reflexi novodobých dějin získalo

Centrum KARTA

Největší samizdatový archiv ve službách tolerance a demokracie.

Nadace Karta vznikla původně jako kolektiv sdružený kolem stejnojmenného samizdatového magazínu, který začal vycházet ve Varšavě v době výjimečného stavu vyhlášeného v letech 1981 až 1983. Editoři magazínu založili roku 1987 nezávislý Východní archiv shromažďující dokumenty, svědectví a další neoficiální prameny k soudobým polským dějinám. V roce 1991 se obě organizace sloučily. Cílem nově vzniklého Centra KARTA se stala „propagace a posilování tolerance a demokracie“.

V současnosti KARTA vydává literaturu i periodika, pořádá výstavy, přednášky a další osvětové akce. V roce 2005 Centrum KARTA iniciovalo ve Varšavě vznik Domu setkávání s historií se stálou multimediální výstavou Tváře totalitarismu. Patří mezi významné propagátory dějin 20. století v Polsku. Východní archiv spravuje nejrozsáhlejší fond samizdatové literatury na světě.

Cenu za následováníhodné počiny při hájení principů demokracie, svobody a lidských práv získali:

**Gulnara Tasimovna Bekirova (*1968)**

Historička v zápase o emancipaci Krymských Tatarů.

Narodila se v Melitopolu v tehdejší Ukrajinské sovětské socialistické republice. Krymskotatarská historička je také spisovatelkou a členkou mezinárodního PEN klubu. Dříve přednášela historii na Krymské technicko-pedagogické univerzitě, v současnosti pracuje jako redaktorka krymskotatarské televize ATR.

Publikuje články a knihy o mezietnických vztazích deportovaných Krymských Tatarů a jejich osudech pod sovětskou, ukrajinskou a ruskou vládou. Angažuje se v hnutí za dodržování občanských práv na Krymu a v boji za emancipaci tatarského etnika.

**Nathan Law (*1993)**

Studentský aktivista proti čínské komunistické diktatuře.

Pochází z Šen-čenu v provincii Kuang-Tung v Číně. Studoval na Lingnanské univerzitě v Hongkongu, kde rovněž působil jako předseda studentské unie. V roce 2014 na sebe upozornil jako jeden ze studentských vůdců tzv. deštníkového hnutí, které vzniklo na protest proti čínským zásahům do voleb v Hongkongu. V roce 2016 byl zvolen poslancem Hongkongské legislativní rady, a ve svých 23 letech se tak stal nejmladším poslancem Hongkongu. V roce 2017 byl spolu s dalšími dvěma vůdci demokratického hnutí uvězněn. Všichni tři byli v roce 2018 navrženi na Nobelovu cenu za mír.

V roce 2020 přesídlil do Londýna, odkud se angažuje ve prospěch hongkongského demokratického hnutí a obhajoby lidských práv v Hongkongu, Tibetu a Sin-ťiangu.