25. SRPNA

● 1908:  ⃰  Alois Vašátko

čs. voják, účastník zahraničního protinacistického odboje, nejúspěšnější čs. letec v bitvě o Francii

 foto Vojenský historický ústav

Alois Vašátko se narodil 25. srpna 1908 v Čelákovicích do rodiny truhláře a měl čtyři sourozence. K jeho příbuzným patřili dva významní legionáři (plk. Václav Vašátko a plk. Karel Vašátko), takže o jeho vojenské kariéře nemohlo být pochyb. Začínal u dělostřelectva, kde to dotáhl až na nadporučíka. V listopadu 1935 absolvoval kurz létání a do roku 1937 již vstoupil jako vojenský letec. Stal se velitelem 14. pozorovací letky. Po okupaci Československa odešel Alois Vašátko do Polska a připojil se k vznikajícímu zahraničnímu vojenskému odboji. Po vypuknutí války byl ve francouzské armádě zařazen mezi stíhače, během pětitýdenních bojů na frontě proslul nekompromisním způsobem boje bez ohledu na vlastní nebezpečí. Celkem v 31 leteckých soubojích sestřelil 12 nepřátelských letounů plus dva pravděpodobně, což byl nejlepší výkon československého stíhače v bitvě o Francii. Za svou neobyčejně úspěšnou činnost ve Francii byl vyznamenán Légion d´Honneur (Chevalier), Croix de Guerre a Čs. válečným křížem. Po pádu Francie vstoupil do řad RAF ve Velké Británii a v hodnosti Pilot Officer byl zařazen k formující se 312. čs. stíhací peruti, které byla svěřena obrana Liverpoolu. V říjnu 1940 byl povýšen na štábního kapitána, nejdříve velel B-letce, od června 1941 celé 312. peruti, kterou úspěšně vedl při ofenzívních operacích v rámci Kenleyského křídla. Na základě svých zkušeností s takovým útvarem se stal hlavním organizátorem vzniku vlastního československého stíhacího křídla, složeného ze všech tří stíhacích perutí RAF (310, 312 a 313). Prvního května 1942 se stal jeho prvním velitelem. Jako respektovaný důstojník proslul svými výraznými pedagogickými a organizačními schopnostmi a tvrdým, nesmlouvavým výkonem služby. Alois Vašátko padl 23. června 1942 východně od Start Point v Lamanšském průlivu. Srazil se v boji s nepřátelským stíhacím letounem a zřítil se do moře. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Bylo mu pouhých 33 let. V průběhu dvou let bojů na západní frontě mu bylo přiznáno celkem 15 jistých sestřelů (z toho 11 ve spolupráci), čtyři pravděpodobné a jeden poškozený letoun, což byl třetí nejlepší výkon u československého letectva za celou válku. In memoriam byl Alois Vašátko povýšen nejprve na majora letectva (1942), podplukovníka (1944), plukovníka (1991) a nakonec na generálmajora (1992).

● 2023: † Juliana Jirousová

malířka a signatářka Charty 77, laureátka Ceny Václava Bendy (ÚSTR 2013)

foto Přemysl Fialka / ÚSTR

Juliana Jirousová, rozená Stritzková, se narodila se 17. září 1943 ve Staré Říši do rodiny akademického malíře Otto Stritzka. Její matkou byla malířka Marie Florianová, dědečkem pak významný katolický myslitel, staroříšský nakladatel a vydavatel Josef Florian. Po vystudování střední školy na začátku 60. let nemohla kvůli svému původu dál studovat, vyzkoušela tak různá zaměstnání a začala sama malovat. V psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě s pacienty malovala v rámci tamní arteterapie. V roce 1968 uspořádala v Praze výstavu svých obrazů, ta ale byla z důvodu invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa po třech dnech ukončena. V Praze zůstala, v roce 1972 se zde seznámila s básníkem Ivanem Martinem Jirousem, za kterého se v roce 1976 provdala. Podílela se na jeho aktivitách v českém disentu, za které končil pravidelně ve vězení, podepsala s ním i Chartu 77. Zažila bezpočet domovních prohlídek, návštěv ve vězení a obrovský kus života pod policejním dohledem. Dopisy, které Martinu Jirousovi psala do vězení vyšly v roce 2015 v knize Ahoj, můj miláčku. Po pádu komunistického režimu se manželství rozpadlo. Juliana Jirousová se pak dál věnovala výtvarnému umění, tvořila zejména obrazy světců. V roce 2013 obdržela od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy. Zemřela v rodinném kruhu 25. srpna 2023 ve věku 79 let.

Související: